Když zrovna nejsem doma a nedělám nějakou společnosti nepřínosnou aktivitu, rozhodně si rád občas zajdu ven. Ven chodím jen s přáteli, protože mě to samotného nebaví. Moji přátelé o mně ví, že jsem velice líný člověk, dokonce i já to o sobě vím, ale nabídky od přátel jít ven se jen tak neodmítají. Ať už to jsou jen procházky do Kauflandu a lenivé sezení mezi rybníky, nebo dlouhé túry přes celý Ostrov, skoro vždy jsem na konci cesty spokojený, že se svým životem konečně něco dělám. Samozřejmě, ven s přáteli bych bez přátel jít nemohl, proto nechodíme tak často. Z mých 5 přátel, s kterými mohu chodit ven je se jeden odstěhoval, o druhém většinou ani nevím, jestli vůbec žije, třetí je momentálně v psychiatrické léčebně a čtvrtý je tak otravný, že to bez dalšího sám nezvládnu, tak mi zbyl už jen jeden. Jmenuje se Tomáš a známe se už od první třídy. Ještě před pár lety jsme spolu chodili ven skoro pořád, ale dnes ho vídám tak jednou za měsíc. Jak tak nad tím přemýšlím, také už jsem ho dlouho neviděl. Když jsme ještě pravidelně chodívaly ven, tak naše oblíbené oblasti, kam vyrazit, byly Borecké rybníky, vodárna před Dolním Žďárem, kopec za městem, les za nemocnicí, park, nebo třeba kopec před Střední Průmyslovou Školou. Každý výlet samozřejmě vždy začínal návštěvou Tesca, nebo Kauflandu, to podle toho, kde měli větší slevy. Každý si nakoupil nějaké pití, (většinou nějaký energetický nápoj) případně nějaké žvýkačky a brambůrky a šlo se. Velice mě mrzí, že už nechodíme ven, chybí mi ty věci, co jsme venku zažili a ty místa, kde jsme byli. Opravdu hodně nás bavilo procházet, kde jsme ještě nebyli, takhle jsme například na již zmíněném kopci za městem našli zříceninu nějaké rozestavěné stavby, nejspíš kapličky. Vedle ní jsme také objevili závodní dráhu, na které jsme už párkrát spatřili skupinu lidí na čtyřkolkách. Mezi jednu z mých nejoblíbenějších historek z výletů patří příhoda, ve které jsem šel ven v tak malých a nepohodlných botách, že jsem si z materiálů, které jsem našel po cestě, vyrobil vlastní boty. Měly kus koberce jako podrážku a držely pohromadě je díky hřebíku provrtanému skrz koberec, který byl následně přilepen následně zalepen zapalovačem a kusem tavicího lepidla. Vsadil bych se, že to, co jsme venku nachodili, by celkově bylo, jako kdybychom si udělali pěší výlet až do Ostravy. Vždy jsme se sešli ve 13:00 – 16:00 a byli jsme až do osmi venku. Hodně mi to chybí a doufám, že takovéto procházky s přáteli ještě alespoň párkrát zažiji.
Když zrovna nejsem doma a nedělám nějakou společnosti nepřínosnou aktivitu, rozhodně si rád občas zajdu ven. Ven chodím jen s přáteli, protože mě to samotného nebaví. Moji přátelé o mně ví, že jsem velice líný člověk, dokonce i já to o sobě vím, ale nabídky od přátel jít ven se jen tak neodmítají. Ať už to jsou jen procházky do Kauflandu a lenivé sezení mezi rybníky, nebo dlouhé túry přes celý Ostrov, skoro vždy jsem na konci cesty spokojený, že se svým životem konečně něco dělám. Samozřejmě, ven s přáteli bych bez přátel jít nemohl, proto nechodíme tak často. Z mých 5 přátel, s kterými mohu chodit ven je se jeden odstěhoval, o druhém většinou ani nevím, jestli vůbec žije, třetí je momentálně v psychiatrické léčebně a čtvrtý je tak otravný, že to bez dalšího sám nezvládnu, tak mi zbyl už jen jeden. Jmenuje se Tomáš a známe se už od první třídy. Ještě před pár lety jsme spolu chodili ven skoro pořád, ale dnes ho vídám tak jednou za měsíc. Jak tak nad tím přemýšlím, také už jsem ho dlouho neviděl. Když jsme ještě pravidelně chodívaly ven, tak naše oblíbené oblasti, kam vyrazit, byly Borecké rybníky, vodárna před Dolním Žďárem, kopec za městem, les za nemocnicí, park, nebo třeba kopec před Střední Průmyslovou Školou. Každý výlet samozřejmě vždy začínal návštěvou Tesca, nebo Kauflandu, to podle toho, kde měli větší slevy. Každý si nakoupil nějaké pití, (většinou nějaký energetický nápoj) případně nějaké žvýkačky a brambůrky a šlo se. Velice mě mrzí, že už nechodíme ven, chybí mi ty věci, co jsme venku zažili a ty místa, kde jsme byli. Opravdu hodně nás bavilo procházet, kde jsme ještě nebyli, takhle jsme například na již zmíněném kopci za městem našli zříceninu nějaké rozestavěné stavby, nejspíš kapličky. Vedle ní jsme také objevili závodní dráhu, na které jsme už párkrát spatřili skupinu lidí na čtyřkolkách. Mezi jednu z mých nejoblíbenějších historek z výletů patří příhoda, ve které jsem šel ven v tak malých a nepohodlných botách, že jsem si z materiálů, které jsem našel po cestě, vyrobil vlastní boty. Měly kus koberce jako podrážku a držely pohromadě je díky hřebíku provrtanému skrz koberec, který byl následně přilepen následně zalepen zapalovačem a kusem tavicího lepidla. Vsadil bych se, že to, co jsme venku nachodili, by celkově bylo, jako kdybychom si udělali pěší výlet až do Ostravy. Vždy jsme se sešli ve 13:00 – 16:00 a byli jsme až do osmi venku. Hodně mi to chybí a doufám, že takovéto procházky s přáteli ještě alespoň párkrát zažiji.