Jelikož je tento můj koníček opravdu podstatný, rozhodl jsem se ho oddělit. Moje láska k programu začala o letních prázdninách roku 2019, což už budou tři roky, to ale uteklo. Čas se vnímá opravdu špatně, když člověk žije v globální pandemii. Abych se vrátil k tématu, s programem mi to ze začátku nešlo, jak to tak bývá. O nějakou dobu později už jsem si věřil natolik, abych zkusil něco vytvořit bez pomoci návodů. Můj první výtvor, neboli render vypadal otřesně, ale to se dalo čekat.
Tehdy jsem si s programem hrál na starém notebooku se starým Celeronem a ne moc dobrým grafickým chipem. Asi o rok později jsem si našetřil na nový herní počítač. Bylo to pro mě jako nový svět. Byl jsem naprosto unešený, když jsem kliknul na ikonu Google Chrome a webový prohlížeč se opravdu na poprvé otevřel a to bez žádného čekání. Rozhodl jsem se udělat takový menší test. Na starém notebooku jsem si jeden večer hrál se simulacemi a sklem, vytvořil jsem tak scénu s padající sklenicí na víno. Na starém notebooku se jen jeden snímek renderoval okolo 4 hodin. Test spočíval v tom, jaký bude čas renderování na novém počítači s 16násobnou kvalitou. Co by notebook dělal milénia zvládnul nový počítač do pěti minut.
Nejvíc mě na programu zaujala tvorba materiálů, kde přes systém takzvaných uzlových stromů tvoříte materiály pomocí procedurálně generovaných textur a matematických funkcí. Můžete v Blenderu vytvořit jakýkoliv materiál, od marshmallow po cihly, od skla po kůži. Možnosti jsou nekonečné! Ačkoli mě tato činnost bavila, nebyl jsem v ní příliš dobrý. Nejvíce mi nejspíše jde vyrábět modely jako takové. Velice jsem si oblíbil low-poly styl modelování, kdy umělec pomocí velmi omezeného počtu polygonů vytvoří model. Tento styl byl hlavně používán ve starých dobách videoher, kdy počítače neměli dostatečný výkon na to, aby zobrazili high-poly modely. Nyní je používán například v takzvaných Boomer Shooterech neboli hrách, které mají parodovat vzhled a hratelnost starých stříleček jako Doom. Mně se styl líbí, protože záleží na každém polygonu a pro mě nostalgický. Malý nárok na výkon je samozřejmě také úžasný bonus.
Jelikož je tento můj koníček opravdu podstatný, rozhodl jsem se ho oddělit. Moje láska k programu začala o letních prázdninách roku 2019, což už budou tři roky, to ale uteklo. Čas se vnímá opravdu špatně, když člověk žije v globální pandemii. Abych se vrátil k tématu, s programem mi to ze začátku nešlo, jak to tak bývá. O nějakou dobu později už jsem si věřil natolik, abych zkusil něco vytvořit bez pomoci návodů. Můj první výtvor, neboli render vypadal otřesně, ale to se dalo čekat.
Tehdy jsem si s programem hrál na starém notebooku se starým Celeronem a ne moc dobrým grafickým chipem. Asi o rok později jsem si našetřil na nový herní počítač. Bylo to pro mě jako nový svět. Byl jsem naprosto unešený, když jsem kliknul na ikonu Google Chrome a webový prohlížeč se opravdu na poprvé otevřel a to bez žádného čekání. Rozhodl jsem se udělat takový menší test. Na starém notebooku jsem si jeden večer hrál se simulacemi a sklem, vytvořil jsem tak scénu s padající sklenicí na víno. Na starém notebooku se jen jeden snímek renderoval okolo 4 hodin. Test spočíval v tom, jaký bude čas renderování na novém počítači s 16násobnou kvalitou. Co by notebook dělal milénia zvládnul nový počítač do pěti minut.
Nejvíc mě na programu zaujala tvorba materiálů, kde přes systém takzvaných uzlových stromů tvoříte materiály pomocí procedurálně generovaných textur a matematických funkcí. Můžete v Blenderu vytvořit jakýkoliv materiál, od marshmallow po cihly, od skla po kůži. Možnosti jsou nekonečné! Ačkoli mě tato činnost bavila, nebyl jsem v ní příliš dobrý. Nejvíce mi nejspíše jde vyrábět modely jako takové. Velice jsem si oblíbil low-poly styl modelování, kdy umělec pomocí velmi omezeného počtu polygonů vytvoří model. Tento styl byl hlavně používán ve starých dobách videoher, kdy počítače neměli dostatečný výkon na to, aby zobrazili high-poly modely. Nyní je používán například v takzvaných Boomer Shooterech neboli hrách, které mají parodovat vzhled a hratelnost starých stříleček jako Doom. Mně se styl líbí, protože záleží na každém polygonu a pro mě nostalgický. Malý nárok na výkon je samozřejmě také úžasný bonus.