Jmenuji se Jan Rambousek a narodil jsem se 20. srpna roku 2005, což ze mě efektivně dělá nejmladšího všude, kam vejdu. Když jsem ve svých šesti letech začal chodit na Základní školu Májovou v Ostrově, byl jsem ze školy vcelku nadšený. Tato radost se bohužel do 9. třídy úplně celá vytratila kamsi pryč. Nejprve jsem si vedl velmi dobře, ale začal jsem se zhoršovat. Měl jsem samé jedničky až do 5. třídy, to mi bohužel nevydrželo, ale můžu být jen rád, že všechny ostatní třídy jsem měl alespoň vyznamenání. Na naší základní škole pro mě nebylo problém učení, byla to naše třída. Bytostně jsem nenáviděl svoji třídu, byla plná šikanátorů, egoistů a obecně ne moc chytrých a příjemných lidí. Na konci deváté třídy nás zbylo jen 16, zbytek žáků propadlo. Už to napovídá, že jsme ve třídě neměli zrovna ty nejchytřejší. Naopak bych se vsadil, že někteří měli hodnotu IQ, co se rovnala průměrné pokojové hodnotě na Sibiři a přechytračil by je i prázdný pytel od brambor. Díky tomuto kolektivu idiotů jsem byl velice překvapen mojí novou třídou. Když jsem se dostavil na přijímací řízení, byl jsem velmi nervózní, jak to tak bývá. Zeptal jsem se paní uklízečky, kde je učebna číslo 120. Nějakých pár minut poté, co se začaly psát testy jsem zjistil, že jsem byl naveden špatně. Nakonec jsem se však do třídy nějak dostal a test jsem napsal. Jako druhý obor jsem si vybral strojírenství, taktéž na SPŠO, protože jsem chtěl za každou cenu maturitu. Dalších pár týdnů jsem již čekal na výsledky. Byl jsem velice příjemně překvapen, když jsem zjistil, že jsem se umístil jako 13. v oboru elektrotechnika a 11. v oboru strojnictví. Byl jsem zvědavý, jaká bude moje nová třída a rozhodně jsem nebyl 1.1. zklamaný. Tato nová parta spolužáků byla mnohonásobně lepší než ta, co jsem doposud znal. Ani nedokážu popsat, jakou radost jsem měl, když jsem poznal své spolužáky a byli vcelku normální (alespoň většina). Seděl jsem vedle jediného člověka, kterého jsem znal, Dominika Glosera. Chodili jsme na tu stejnou základní školu a on byl řekněme jeden z těch normálnějších, proto jsme se začali bavit. Tak do týdne jsem se seznámil skoro se všemi spolužáky. Každý byl úplně jiný, jedno nás však všechny spojovalo, a to byl velmi černý humor. Prvák jsem zažil z velké části bohužel jen distančně, což nebylo tak zlé, jak jsem si představoval. Vstával jsem přesně v 8:00, úkolů bylo celkem málo, času hodně, jenom jsem se toho moc nenaučil. To mě pronásledovalo až do druháku, když jsem zjistil, že v podstatě nic neumím.

Moje momentálně nejoblíbenější hry

• Garry's Mod
• League of Legends (když zrovna fuguje)
• Counter Strike: Global Offensive
• Insurgency: Sandstorm
• From The Depths