Osobní web - Martin Kováč

Vítejte na mé stránce. Jmenuji se Martin Kováč. Je mi 17 let, narodil jsem se v Sokolově, a celý svůj život bydlím v nedalekém městě Habartov. Svůj čas většinou trávím hraním videoher, posloucháním hudby, nebo cvičením. Tato stránka bude menší výtah z mého života.

Studuji obor Elektrotechnika na Střední průmyslové škole v Ostrově. Je to škola moderní s poměrně novou budovou. Pro můj obor je důležitá matematika, jelikož se uplatňuje ve všech technických předmětech. Ve třídě máme dobrý kolektiv a dobrý výběr oboru mi jistě pomohl přenést se přes každodenní vstávání před šestou. Škola je poměrně těžká a divím se, že jsem ještě nepropadl. Spousta učitelů je vynikající, ale zároveň spoustě nemůžu přijít na chuť.

Do školy dojíždím hlavně vlakem. Jízdní řád je osobně dostatečný, ale rozhodně je místo pro zlepšení. Určitě mám radši střední školu než základní. A to čistě jen kvůli přístupu, na ZŠ je přístup ke školství ubohý. Svoje studium na SPŠO beru jako pozitivní rozhodnutí, rozhodně lepší, než kdybych studoval na ISŠTE.

Nedalo by se říct, že bych měl nějaký oblíbený předmět, ale když je na rozvrhu tělocvik nebo angličtina, rozhodně se nezlobím. Angličtina mě už od mala bavila a také si dovolím říct, že mi jde více než nadprůměrně. Hodiny angličtiny beru za pohodové.

Český jazyk je pro mě jeden z nejnudnějších předmětů. Hlavně kvůli tomu, že gramatika a teorie českého jazyka je pro mě španělská vesnice. Na moje překvapení mě baví literatura. Učení o historii knih a spisovatelů, beru jako lepší alternativu ke gramatice.

Na závěr chci říct, že škola je pro mě dost nudná a když sedím v lavici, jen přemýšlím, kdy už budu pryč. Ale musím říct, že společnost kolem mě mi pomáhá přežít školu.

Pokud jde o pracovní den, moje první věc, kterou udělám, je vstávání v 5:45. Udělám základní hygienu a nasnídám se. Snídaně je základ dne. Dokáže to člověka nabudit a nemám pak hlad, když musí sedět ve vlaku nebo ve škole. Po vydatné snídani se obleču, nasadím sluchátka a vyrazím do školy.

Jelikož bydlím mimo Sokolov a moje město nemá na vlakové nádraží, musím se vydat na to Sokolovské, kde mě každé ráno táta vyhodí cestou do práce. Po příjezdu na nádraží se potkávám s kamarádem ze základní školy, který nyní studuje na stejné škole, pouze jiný obor. V podstatě nikdy nejezdím sám, což beru jako velkou výhodu. Cesta utíká rychleji a konverzace mě dokáže často probudit.

Jízda vlakem zabere jen 30 min, což je dost času na učení nebo na dospání ponocování z minulého dne. Po příjezdu mě čeká cesta k místnímu obchodníkovi s potravinami (tzv. k Vietnamcům). Když uvítám do školy, sednu si a snažím se přežít.

Kolem jedné hodiny vyrážím na oběd. Obědvám ve školní jídelně, není to nejlepší, ale ve většině případů se najím. I když vaří každý den UHO. Školní jídelně Sokorest bych dal 4 body z 10. Je to lehký podprůměr. Po (ne) moc vydařeném obědě, většinou jdu na odpoledku nebo jedu rovnou domů. Záleží na dni, ale domů přijíždím mezi 16:00 a 17:00.

Po příjezdu domů si chci většinou vyčistit hlavu, a proto si jdu většinou zacvičit. Je mi to v podstatě jedno, co dělám, jen nechci být doma a nemyslet na školu. Tenhle myšlenkový pochod mi hodně pomáhá s jakýmkoliv stresem.

Když přijdu domů většinou si sednu k playstationu. Na televizi nekoukám, takže většinu času strávím právě u konzole. Moc se neučím, těžko držím pozornost na něco, co mě nebaví. Většinou se navečeřím a vysprchuji, a poté strávím zbytek noci hraním her. Po tomhle všem jdu spát. Snažím se chodit spát kolem 22:00, ale to většinou nevyjde a usnu mezi jedenáctou a dvanáctou. Tohle je můj klasicky pracovní den.

Pokud jde o víkend, můj den vypadá skoro stejně. Čas, který trávím ve škole, rozdělím mezi cvičení, poslouchání hudby a hraním her. Občas tam vměstnám i nějakou tu knihu. Moc se nesoustředím na učení, ale spíš na to, abych si užíval života a nějak prošel školou. Víkend je čas, kdy vypnu mozek a snažím se odpočívat.