Historie fitness světa

Období středověku je často spojováno s úpadkem chápání fyzické zdatnosti a tělesné kultury. Na rozdíl od starověku, kdy byl pohyb považován za důležitou součást výchovy a životního stylu, ztratilo systematické cvičení svůj význam. Po pádu Římské říše došlo v Evropě k výrazným společenským, politickým a kulturním změnám, které mohly právě za odlišnost vývoje fyzické aktivity. Společnost byla ve středověku silně ovlivněna křesťanstvím, které kladlo důraz na duchovní život, morální hodnoty a náboženskou oddanost, zatímco antické ideály harmonie těla a ducha ustoupily do pozadí a péče o tělo byla často vnímána jako druhořadá nebo nežádoucí. Fyzická zdatnost byla většinou rozvíjena nepřímo prostřednictvím práce, zejména při zemědělství, řemesle nebo vojenské službě.

Výjimkou byla šlechta, zejména rytíři a vojsko, kteří se i přes změny drželi organizovaného tělesného tréninku. Rytířský výcvik byl zaměřen na vojenskou přípravu a zahrnoval bojová cvičení, šerm, jízdu na koni, zápasení a účast na turnajích. Tyto aktivity rozvíjely sílu, vytrvalost, obratnost i koordinaci, avšak jejich cílem nebylo zdraví či osobní rozvoj, ale především válečná připravenost a obrana území. Tento typ tréninku byl dostupný pouze úzké vrstvě obyvatelstva a nebyl systematicky rozvíjen jako veřejná tělesná výchova. Přesto rytířská kultura udržovala určité prvky fyzické přípravy, které navazovaly na starověké bojové tradice.

S touto dobou se v každodenním životě objevovaly lidové hry, tance, lov nebo různé soutěže, které měly především zábavní a společenský charakter. Tyto aktivity však nenesly znaky moderního fitness ani systematického tělesného tréninku.

Středověk tak představuje období, ve kterém došlo k výraznému oslabení organizovaného cvičení a sportu. Tento útlum byl překonán až v období renesance, kdy se společnost znovu začala zajímat o lidské tělo, zdraví a pohyb jako důležitou součást života.