Osobní web Františka Lébla

O mně

Školka
Jmenuji se František Lebl, narodil jsem se 8.10.2004 v Karlových Varech.

Školka a předškolák

Do školky jsem chodil v Karlových Varech Drahovicích, školka se jmenovala Mateřská školka Sluníčko, kde jsem byl od svých tří let do šesti. Školku jsem měl rád, byla to hezká milá školka, v které jsem si našel spoustu přátel. Poté jsem nešel do školy, jako ostatní děti měl jsem odklad a nastoupil jsem nultého ročníku pro předškoláky do základní školy ve Karlových Varech Dvorech. Školka

Zákaldní Škola

Škola
Do první třídy jsem nastoupil na Základní školy Jana Amose Komenského v Králových Varech Drahovicích. Přišel jsem do první třídy, kam jsem se bál jít, protože jsme se bál nového kolektivu, ale nakonec jsem se dozvěděl, že mám v třídě všechny kamarády ze školky a dostali jsem jako třídní učitelku Věru Hošťálkovou, která byla milá a hodná učitelka. Z druhé třídy si toho moc nepamatuji, ale vzpomínám si na své narozeniny. Na moje osmé narozeniny přijel pán, který se jmenoval Vladimír Král, řekl mi, že mám začít plavat. Moc se mi nechtělo začít chodit na tréninky v plavaní, ale nakonec jsem si plavaní oblíbil. Zjistil jsme, že mě plavání baví, byl tam dobrý kolektiv a bylo tam i pár mých přátel. Trénink byl každou středu vždy v půl páté večer. Asi po třech měsících na plavání, nám přinesli kyslíkové láhve v první chvíli jsem nevěděl, co to je, ale po chvilce nám trenéři vysvětlili, že to jsou potápěčské láhve, které jsou plné kyslíku. Normálně jsem se rozplavali a pak jsme si mohli zkusit potopit se s kyslíkovou lahví po okruhu bazénu. Výbava byla docela těžká, ale i tak jsem si to velice oblíbil. Plavaní jsem si od první chvíle zamiloval tak jsem pořádně začal plavat. V začátcích jsem měl vcelku problém se svými plícemi, co se týče výdrže a se stylem znak. Plavání je po zádech, ruce a nohy jsou jako u kraula, ale je to bohužel na zádech, takže se můžete pouze orientovat po stropě. Škola v přírodě byla v páté třídě, jeli jsem na Šumavu, protože se opravovala naše škola. Byli jsme ubytování po čtyřech a naše parta kluků byla po pěti. Škola v přírodě se mi nelíbila nebyla vůbec záživná ani zábavná, pořád jsme jen chodily po silnicích a procházely lesy. Jeden den se mi ale stala taková příhoda, že jsme si šli s praktikantem zahrát vybíjenou a nám bylo deset až jedenáct let. Přidal se k nám praktikant, kterému bylo pole mého tak okolo dvaceti. Začali jsme hrát a on udělal taktiku, že se kouká na někoho jiného, ale střílí po někom úplně jiném. Mířil na kamaráda, ale on střílel na mě a já jsem to nečekal. Měl jsem omylem napřaženou ruku a on dal pořádnou ránu a zlomil mi dva prsty. Ještě tento rok jsem byl na závodech s plaváním, kde jsem vyhrál zlatou za styl kraul. Na konci páté třídy se rozdělovalo, kdo kam půjde, a já jsem byl vybrán do 6.A kde jsem byl moc rád, protože ze staré problémové skupiny jsme zbyli pouze 4 kluci.

Druhý stupěn

V 6.A jsem se první pár měsíců rozkoukával, ale potom to bylo dobré. Užil jsme si adaptační pobyt, který byl na internátu v Karlových Varech v části Drahovice, kde jsme se seznámily se všemi spolužáky. Bohužel jsme museli chodit na nudné přednášky o filozofii, které byly velice únavné a o ničem. Zase dobré na tom bylo to, že jsme si mohli zaplavat do místního bazénu. Bohužel adaptační pobyt byl pouze na 3 dny od pátku do neděle, ale bylo velice dobré si jít povídat po večerech s novými spolužáky. V sedmé třídě jsem začínal pomáhat tátovi s prací, a tak jsem to měl rád, že jsem doufal, ať už je volno abych mohl konečně do práce, tak moc jsme se na to těšil. Na konci sedmé třídy jsme jeli do lanové centra na Plešivec. Šli na prolézačku bohužel mám strach z výšek. Šli jsme na první část parku kde se jede třicet metrů na laně poté co jsem se dostal na pošinu jsem zjistil, že to dál nezvládnu tak mě museli sundat pak měl pan učitel výborný nápad, že jsme šli na místní houpačku, která byla velice zábavná. Osmá třída mě moc nebavila až na konec, kdy jsme jeli na paintball. Paintball byl velice zábavný, ale hřiště bylo špatně upravené, a i docela drahá na to kolik hodin jsme tam strávily. Zákaldní Škola

Devátá třída

Devátá třída bylo náročná, protože jsme na začátku roku dostali udělat seminární práci z dějepisu, která mě vůbec nebavila a nevěnoval jsme jí moc času. V prosinci se nás ptali, jestli víme, co chceme dělat? Já jsem vůbec nevěděl, co budu životě dělat. Chodil jsem na Inženýra Juniora ve, které jsem mi velice zalíbila tematika elektroniky. Zapojovali obvod s diodami, rezistory a tranzistory. Začal jsme přemýšlet o jednom z oborů studia, Autotroniky nebo Elektrotechniky. Také jsme měli jet na lyžařský výcvik, který měl proběhnout v březnu na ten se nakonec nekonal kvůli covidu. Na konci ledna jsme měli odevzdat přihlášku vybral jsem si elektrotechniku a jako druhý autotronika. V tu chvíli se začalo mluvit o covidu a my a následně byli školy uzavřeny a my jsme zůstali doma. Byli jsme poslání na čtrnáct dní domů dočasné. Opatření trvalo déle a já jsme celé dny pomáhat tátovi v práci. Doma jsem se věnoval škole. V tom čase jsem také chodil jedenkrát týdně na přípravu k přimačkám. Dne 14. května se konali jednotné přijímací zkoušky. Matematika mi připadala velice jednoduchá, ale čeština byla z mého pohledu těžká. Přijímací zkoušky jsem úspěšně udělal a byl přijat na školu na obor, který se mi líbí.