Můj život

základní informace

Jmenuji se Filip Husák a bydlím v Hájích. Háje se nachází u Krásna poblíž Horního Slavkova. Bydlím na vesnici, kam jezdí autobus 3krát denně, a to vždy brzo ráno a pak ve 12 a 14 hodin. Jako malí jsem už od části první třídy jezdil autobusem do Slavkova do dolní školy.

Škola mě, jako malého neskutečně bavila a dokonce měla škola i zahraniční akce, že se jezdilo na 14 dní k moři. Já a jeden spolužák jsme jezdily od první třídy až do třetí, kdy to bohužel zrušili, ale za tu dobu jsem stihl navštívit se školou Bulharsko, Itálii a Turecko. Měl jsem vždy tradici, že hned při příjezdu jsem něco omylem provedl, abych to nejhorší už měl zasebou.

Do čtvrté třídy bylo vše v pořádku, ale najednou nám vyměnili třídní učitelku a pátý ročník byl o ničem. Horší učitelku jsem zatím ještě nepotkal. Neuměla učit a respekt se snažila získat tresty. Jednou nám dokonce zakázala pár přestávek, jen proto, že někteří jedinci mluvili a podle školního řádu nemůže rušit přestávky, nebo jsem dostal poznámku za to, že jsme měli ve škole program, kdy jsme dostávali svačiny o velké přestávce a zrovna jsme dostali papriky. Co by mě nenapadlo. Já jsem si utrhl horní část a chtěl jsem si jí vymít, ale zbytek vody jsem cákl na kamaráda. Ten si jí naplnil plnou a chtěl mě polít, ale já uhnul a on trefil někoho jiného, který pak začal házet mokrou houbou na tabuli. Rozjelo se to, ale po chvíli jsme vše uklidily. 6 poslední vyučovací hodinu nás někdo práskl a učitelka si nás zavolala a dostali jsme poznámku za to, co nikdo nepoznal, že se stalo. Poznámka zněla:“Utopily třídu“. Poté jsem také jednou opisoval školní řád a už ani nevím proč.

Po páté třídě, kdy jsme měli tu nejhorší učitelku, tak jsem přestoupil do Sokolova na Základní Školu Švabinského. Na tu školu dokonce bylo i přijímací zřízení. Hlásil jsem se i na Gympl, ale už od začátku jsem chtěl jít do Sokolova. Ta škola totiž byla rozvinuta na matematiku, a proto jsem byl pro ni.

Už si ani nepamatuji úplné začátky, ale hned jsem se začal bavit s Tondou. Vietnamec který moc nemluvil, ale byl chytrý a tento takzvaný Vietnamec je teď můj nejlepší přítel. Z druhého stupně mám tolik zážitků, že ani nevím, čím bych měl začít. Naše třeba byla taková nechtěná prý. Měli jsme asi 5 třídních učitele za ty čtyři roky, a to se i několikrát vyměnili mezi sebou. Jako první jsem odradili paní učitelku Plachou, která tam nějaký ten pátek už učila a skoro každý den, jsem dostávali přednášku o tom, jak neschopná třida jsme.

Po své rezignaci si nás pak brali ti, co zbyli, takže v tom bych chaos. Dokonce se nám povedlo rozbít umyvadlo. Z důvodu toho, že se nám hodně střídali učitelé jsme ani moc nejezdili na výlety. Za ty čtyři roky jsme asi bylo na třech výletech a z toho první byl odapťák.

Na adaptivním pobytě jsme se všichni seznámili, ale taky bohužel pro mě problém, že jsem tam potkal dívku, která mi až do teď dělá problémy, sice si asi nemůžu přát, abych jí nikdy nepotkal, protože mi dala tvrdou lekci, ale abych byl upřímný, tak přesně tenhle typ lidí ničí celou naší společnost.