Život na základní škole
V roce 2011 jsem nastoupil na Základní Školu v Novém Sedle, nebyla to moc extra škola, ale to asi každá základní škola mimo Karlovy Vary. Můj nástup na základní školu byl asi jeden z nejhorších nástupů co si dokážete představit, jednoduše a zkráceně, mojí sestře přišlo vtipné, když mi den před nástupem nalakuje nehty na fialovo, takže když jsem musel stavět domeček, který z nějakého důvodu měl dokázat jestli jsem schopný nastoupit do školy, tak jsem se více soustředil na skrytí svých fialových nehtů než na stavění.
V první třídě jsem také asi svůj první měsíc na škole začal, tak že jsme se s mými dvěma kamarády zamkli v kabince na záchodě, doteď nevím proč, ale problém nastal, když jsme chtěli odemknout, ano správně nešli nám otevřít dveře, takže jsme nebyli schopní se dostat zpět do třídy do hodiny, potom nás slyšela učitelka řvát přes celou chodbu. V druhé třídě si maximálně vzpomínám na skvělou družinu, kterou vedla maminka mojí tety, takže jsem nastupoval někam, kde mě už někdo znal. Jakoby to bylo včera co jsme tam s kamarády hráli na PlayStation 2 hru Golden Eye. Potom přišla třetí třída, kde jsem dostal svojí první dvojku a dokonce jsem z toho měl radost, protože jsem konečně věděl jaké to je jí dostat, jinak nic co by stálo za zmínku se v tom ročníku nestalo.
Na fotce (z leva) moji nejlepší kamarádi z dětství. Dominik, já, Martin. (2013)
Na prvním stupni jsem byl docela problémový žák, ale ne typu, že mi nešla škola, jak řekl jednou můj ředitel „Tondo ty jsi takový zvláštní člověk, škola ti jde skvěle, ale není hodina, kde by jsi byl v klidu a nerušil“ na tuhle větu asi nezapomenu.
Moje problémy ve škole nebyly zas tak strašné jak to zní, byla to většinou sprostá slova a nebo vyrušování při hodinách, myslím že se mi jednou podařilo dostat ve 4-5 třídě přes 25 poznámek.
Jediné co ze čtvrté třídy stojí za zmínku jsou závody v plavání, kde se mi povedlo skončit na druhém místě. Pátá třída trochu horší ročník, když jsem dostal ředitelskou dudku za údajnou šikanu, naštěstí jsem v tom nebyl sám, byl v tom i můj kamarád, který také nevěděl o jaké šikaně byla řeč, nějak jsme to neřešili a potom se nad tím zasmáli.
Pátá třída ale měla i své pozitiva, jeli jsme totiž poprvé se školou na školu v přírodě v zahraničí, byli jsme v menším městečku San Benedetto del Tronto, doteď na to vzpomínám jen v dobrém. Za samé jedničky na vysvědčení v páté třídě jsem dostal svůj první notebook, do té doby jsem měl pomalý kancelářský notebook, na kterém se dalo hrát málo věcí.
Nástup na druhý stupeň nebyl také procházka růžovým sadem, dostali jsme za třídní paní učitelku rozenou Němku, která je cholerička, ale hlavně jsem měl respekt z toho, že se s námi učitelé nebudou tolik mazat. Asi nejhorší věc co mohla nastat na druhém stupni byla ta, že jsme přestali jezdit na závody, protože jsem s mým dobrým kamarádem byl asi na všech závodech, co byli pro naší třídu.