Vztah ke sportu
Fotbal
Jelikož moje celá rodina je založena na fotbale, tak ano uhodli jste správně mým největším koníčkem je hraní fotbalu. Fotbal jsem začal hrát přibližně v mých 3-4 letech, jako normální hráč v poli. Hrál jsem za Tělovýchovnou Jednotu Baník Union Nové Sedlo, kde nás myslím za mladší přípravku trénoval můj a kamarádův táta. Na hraní v přípravce také vzpomínám jen dobře, potom jsme věkem postoupili do kategorie žáků, kde se náš tým rozvinul díky většímu věkovému rozložení, které se vždy zvětšuje takže například za přípravku to bylo 6-8 let, ale žáci už byli 9-12. Tím chci říct, že jsem začal poznávat další hráče, kteří už nebyli tak sympatičtí, samozřejmě za tu dobu se nám vyměnili i trenéři, takže už jsem si to neužíval tak moc jako dříve, naštěstí nastával čas nástupu do dorostu, na který Nové Sedlo nemělo hráče, takže ti co chtěli někde hrát a neseknout s fotbalem, tak museli někam přestoupit. Většina mých spoluhráčů přestoupila do Královského Pořičí, protože mělo kvalitu a bylo to poměrně blízko Nového Sedla. Jelikož jsem tyhle lidi už nechtěl ani vidět, tak jsem využil jména mého táty a táta mi v roce 2017 sehnal místo v týmu KSNP Sedlec, kde hledali hráče ročníku 2004. Sedlec byl o dost kvalitnější tým než Nové Sedlo, takže to bylo pro mě něco jiného a samozřejmě náročnějšího. Poznal jsem zas velké množství sympatických lidí, ale samozřejmě každá společnost má i své záporné skupinky, takže tam bylo pár kluků s hloupými připomínkami na mě, ale toho jsem si moc nevšímal. Se Sedlecem jsme jezdili na hodně turnajů do zahraničí, například futsalový turnaj v německém městě Norimberk. V soutěži se nám ale zas tak moc nedařilo, jelikož jsme hráli s dalšími dobře nabitými týmy, byla to skvělá zkušenost, ale po sezóně a půl v Sedleci se mi povedlo mít zánět v třísle, což vedlo k tomu skončit tam na konci sezóny přibližně v roce 2018. Při této „přestávce“ mi fotbal přestal úplně chybět, zlenivěl jsem a neuvědomoval si jak se můj život začal točit jen okolo trávení času na počítači. Všechny dny pro mě byly úplně stejné, vše se jen opakovalo, naštěstí jsem si to časem začal uvědomovat. Moje psychické zdraví se tímhle tempem horšilo a došlo mi že se sebou musím něco dělat. Našel jsem si jiný koníček ježdění na kole, samozřejmě to nebyly nějaké 100 kilometrové túry, jezdili jsme s kamarádem pro zábavu, ale docela dlouho mi to vydrželo, samozřejmě také proto, že jsem doma začal poslouchat, jak jsem pořád na počítači apod. To vedlo k návratu k mému milovanému sportu fotbalu. K fotbalu jsem se vrátil na jaře v roce 2021. Nastoupil jsem, ale tentokrát jako brankář do Fotbalového Klubu Loket. Proč bych po tolika letech a zkušenostech hraním v poli šel do brány asi se ptáte. Abych se přiznal za tu dobu hraní fotbalu mě vždy fascinovali brankáři, ale hlavně mě nejvíce inspiroval náš brankář v Novém Sedle Radek Rychna, který mi šel skvělým příkladem, když jsem byl malý tak mi ukázal jak se fotbal pořádně hraje, byl s tím rozmazleným klukem velice trpělivý při hře na zahradě ,neboť jsem jako každé malé dítě nerad prohrával. Bral jsem ho jako takového druhého staršího bráchu, když ten můj na mě neměl čas. A tohle je z většiny ten důvod, proč jsem se přesunul do brány. Samozřejmě tu nastala ještě jedna nová zkušenost, jak už jsem řekl nastoupil jsem do nového týmu, ale tentokrát ne do mé věkové kategorie, nastoupil jsem za A muže. Věkové omezení u fotbalových kategoriích není, je tam jen doporučený minimální věk, který zde je 18+ . Musím uznat, že zatím jsem nebyl v lepším kolektivu, než teď momentálně jsem. Kluci v Lokti jsou rozumní a milí, berou ohled na to, že v bráně začínám a snaží se mi všemi způsoby pomoct.Moje začátky chytání naštěstí neobnášeli žádné zápasy, ty totiž nastaly přibližně po dvou měsíčních zkušenostech. Začaly nám jen přátelské zápasy, které jsem chytal vždy jen jeden poločas. V zápasech se mi vedlo docela dobře, dovolím si říct. Přibližně v mém třetím přátelském utkání, které bylo proti Sokolovskému dorostu se mi povedlo chytit jedinou penaltu, která na mě byla střelená. Byl to asi nejlepší pocit v mém životě, tento moment mě motivuje do dneška. Můj životní styl se úplně změnil k lepšímu, začal jsem na sobě pracovat a místo hrání na počítači se mou prioritou zase stal fotbal. Samozřejmě je pořád co zlepšovat, protože být brankářem je asi nejtěžší post ve fotbale.
Omluvte kvalitu fotky, byla vyfocena z videa, které bylo pořízeno z tribuny
Číslo 10 uprostřed 2010
Futsal
Začal jsem k tomu hrát futsal. Důvod proč jsem začal chytat na futsale je docela jednoduchý, ale odlišný od minulého důvodu ohledně fotbalu. Když jsem totiž hrál za KSNP Sedlec, tak turnaj v Norimberku jsem nezmínil jen tak. Tento turnaj samozřejmě neměl s fotbalem nic společného, byl to totiž futsalový turnaj. Do Norimberku jsem jel se zánětem průdušek s tím, že mě a tátu pustila mamka pod podmínkou, že nebudu hrát. Samozřejmě jsme s tátou nenápadně sbalili věci do auta a jeli jsme. Když jsem byl s týmem v kabině, tak trenér zjistil, že nemáme brankáře pro druhý tým ( „pro Béčko“), doteď nezapomenu jak jsem se na svého tátu podíval takovým tím pohledem „taťko mamka tu není, takže se to nedozví a stejně v bráně se tolik nenaběhám“. Táta na mě chvíli koukal a rozmýšlel se jestli to chce riskovat, ale oba jsme věděli, že fotbal/futsal je v naší rodině prioritou. Takže takhle vznikal má první zkušenost na futsale, po turnaji jsem dostal docela dost pochval a to mě motivovalo k dnešnímu nástupu do týmu Karlovarských Draků a začít futsal hrát aktivně. Samozřejmě mezi tak zdatnými hráči to není vůbec jednoduché a mám se ještě co učit.
