Fotbal
Fotbal je sport, který hraju již od svých 6 let tudíž od své první třídy. Velmi mě to baví, protože jsem v týmů, který je velmi přátelský a velmi ohleduplný.
Když jsem poprvé přišel na svůj první trénink do týmu FC Františkovy Lázně (kohouti) tak jsem zjistil že tam budu hrát se spoustu svými spolužáky, které jsem potkával každý den ve škole. Můj první trenér byl otec mého spolužáka a byl to jeden z nejlepších trenérů, co jsem kdy měl. Myslel jsem si že mi fotbal jako takový moc nepůjde, ale zjistil jsem že jsem co se týče sportu velmi učenlivý. První práce s balonem byli náročné ale díky našemu trenérovi jsme to skvěle zvládli. Když přišel první zápas tak jsem se docela bál ale když jsem zjistil že naši protihráči jsou stejně malí a taky jim to moc nejde tak ze mě strach opadl. Již od mala hraju obránce a zůstalo mi to do současnosti. Jako malí jsem se balonů moc nebál a taky díky tomu jsem několikrát dostal balonem do obličeje, ale v tu chvíli mi to byli jedno, vzpomínám si, že jsem několikrát běžel proti hráči, ten vystřelil, já jsem to dostal do obličeje, ale já jsem se vůbec nezastavil a běžel dál, rozhodčí zastavil hru aby se podíval jestli mi nic není ale já jsem vždycky řekl že je to dobrý a chtěl jsem hrát dál a ostatní spoluhráči i trenér se strašně divili. Také si vzpomínám, že jsem jednou zachránil zápas tím, že jsem míčem dostal do obličeje a odehrál balon jinam a díky tomu jsme vyhráli. Do teďka se tato historka občas zmiňuje. Díky těmto mým schopnostem jsem získal přezdívku „buldozer“ která se mě velmi dlouho držela.
Jak šel čas dál tak jsem stárnuli a přecházeli jsme do vyšších kategoriích ve kterých se nám měnili trenéři který byli vždycky strašně fajn.
Od svých 9 let jsem se stal kapitánem svého družstva a zůstalo mi to do současnosti, jsem za to velmi rád, protože mě celý tým vnímá jako nejzkušenějšího a nespolehlivějšího hráče a toho si velmi cením.
V mích 10 letech se nám poštěstilo zahrát si přátelské utkání s FC Manchester United kteří byli stejně staří jako mi. Sice byli stejně staří jako mi ale i tak jsme prohráli asi 20:1. Ale i tak jsem na to hrdý, protože komu se podaří zahrát s tak významným týmem. V pozdějších letech se nám také povedlo zahrát si s českou elitou jako je AC Sparta Praha, SK Slavia Praha a s mou oblíbenou FC Viktoria Plzeň. Sice jsme každý tento zápas prohráli, ale jsem za to rád. Není se čemu divit, protože všechny tyto týmy hrají fotbal na vysoké úrovni.
V mých 16 letech jsem musel přestoupit do klubu FC Cheb, protože u nás nebylo dost hráčů na to abychom mohli utvořit plnohodnotný tým hodný soutěže, samozřejmě jsem nebyl jediný kdo přestupoval do dorostu, jenomže někteří hráči ukončili svou karieru protože to byl přelom kdy se odcházelo na střední školy a nechtělo se jim dojíždět na tréninky, a někteří šli hrát za klub FC Hvězda Cheb, protože tam měli kamarády. Já jsem šel do toho kubu, protože náš klub s tímto klubem byl již o přestupu domluven a nechtěl jsem dělat potíže.
Když jsem přišel do nového klubu tak jsem byl nervózní, protože jsem to tam neznal a nevěděl, jak to tam chodí a neznal jsem ani moc své spoluhráče. Bylo to jiné. Moji nový spoluhráči byli velmi ochotní a ohleduplní a snažili se mě do klubu začlenit ale i přes to se mi tam moc nelíbilo. Když přišel první zápas moc jsem si nezahrál a trenér usoudil, že obránce tak jak jsem zvyklí hrát nemohu a rozhodl se mě dávat tam, kam zrovna potřeboval. Po nějaké době přišel Covid 19 a tréninky byli zrušeny, a mě to i docela vyhovovalo, měl jsem totiž i konečně čas sám na sebe a na kolo které mám velmi rád.
Před začátkem nové sezony my trenér z mého rodného klubu zavolal, že dorost bude znova ve Františkových Lázních a zeptal se mě, jestli bych nechtěl přestoupit zpět. Řekl jsem, že ano a přitáhl jsem sebou i nějaké mé bývalé spoluhráče a spolužáky. Byl jsem velmi nadšený protože je to můj rodný klub a každý mě tam zná, něco tam znamenám a cítím se tam dobře. Znovu jsem se po roce shledal se svými bývalými spoluhráči a bylo to. „Zase jsem byl doma“. První zápas co jsem odehrál znova za FC Františkovy Lázně se mi velmi povedl a hrál jsem velmi dobře i přes svoje i trenérů očekávání.
Fotbal jako takový je velmi oblíbený sport i přes to že leze velmi do času a vždy jeden den o víkendu strávíte na zápase. Jelikož jsem na intru tak na trénink chodím pouze v pátek, ale nevadí mi to, protože hraju fotbal pro zábavu a nikdy jsem si nemyslel, že bych se fotbalem mohl živit.
