Já a Ratiboř Moje táborová cesta v Ratibořicích začala v roce 2020, kdy jsme se s nejlepším kamarádem ocitli na rozcestí – náš oblíbený turnus na Vladaři byl zrušen. Nebylo ale nad čím váhat, protože jsme už léta znali vedoucí, prostředí a věděli jsme, že Ratibořice budou stát za to. A nemýlili jsme se. Ten rok jsme se seznámili s hromadou nových tváří a získali přátele, kteří nám zůstali dodnes. Tábor se nesl v pirátském duchu a musím říct, že směňování zlata za sladkosti během večerních nástupů byla moje nejoblíbenější část. Brzy se navíc rozjel černý trh – směnné kurzy byly tak šílené, že by i bankéři na Wall Street záviděli. V roce 2021 se naše táborové dny nesly v duchu deskových her. Objevili jsme kouzlo Bangu, Dungeons & Dragons a dalších pecek, které nám od té doby zpříjemňují večery. Ten rok byl jiný, ale stejně nezapomenutelný. Rok 2022 znamenal pro mě velkou výzvu – ve čtrnácti letech jsem chtěl zapůsobit na vedoucí jako ideální kandidát na praktikanta. A protože to byl můj poslední rok jako dítě, chtěli jsme si ho užít naplno. Tábor jsme zakončili vítězstvím v týmové soutěži a já si odvezl nejen skvělý pocit, ale i nabídku stát se příští rok praktikantem. Bez váhání jsem přijal. První rok v nové roli byl pořádná fuška. Tábor v lese bez elektřiny a teplé vody nebyl žádný med. Ranní služba znamenala vstávání za rozbřesku a udržování ohně pod kotlem s teplou vodou. Ale nejlepší část? Strašení na bobříkovi odvahy. Každý, kdo zažil ten adrenalin z obou stran, ví, o čem mluvím. V roce 2024 začalo dobrodružství netradičně – školením o přístupu k LGBTQ+ dětem. Upřímně, s kluky jsme radši poslouchali hudbu. Chtěli jsme se soustředit na tábor a na to, co nám vedoucí vytkli v předchozích letech. Jenže když jsme se snažili být aktivnější na poradách, vyústilo to v hádky u vedoucího stolu. Tento rok měl ale většího nepřítele než naše debaty – včely. Byly všude. Každý den někdo dostal žihadlo a já sám schytal tři. A co byl největší spor mezi námi a vedoucími? Bobřík odvahy. Oni tvrdili, že bafání dětem způsobí doživotní trauma, my jsme si stáli za tím, že tábor bez bafání prostě není tábor. Napětí se dalo krájet. A pak přišel listopad a zpráva od vedoucích – moje cesta v Ratibořicích končí kvůli „nevhodnému chování“. Hodně mě to zasáhlo. Ale ať už se stalo cokoliv, všechny ty roky v Ratibořicích pro mě budou navždy nezapomenutelnou kapitolou.