Já a League of Legends
Hra League of Legends neboli Lolko, mi kazí život už tři roky – a já jí to stále dovolím. Poprvé jsem ji zkusil v roce 2022, když jsem byl v osmé třídě na základce. Spolu s kamarády jsme tehdy rychle usoudili, že je to zbytečně složitá, frustrující a vlastně dost nudná hra. Tak jsme ji s klidem zavrhli a přestali hrát. Jenže…
O pár let později, v prváku na střední, jsem vůbec nevěděl, co si zahrát. Všechny moje oblíbené hry mě omrzely a já hledal něco nového. A pak přišel ten osudný moment – kamarád mi doporučil Lolko se slovy: „Jakmile začneš, už není cesty zpět.“ Jo, měl pravdu.
Začátky v Lolku
Nejdřív to byla jen nevinná zábava. Měl jsem dva kamarády, kteří mi trpělivě vysvětlovali mechaniky hry a vedli mě krok za krokem. Začínal jsem jako support na dolní lince – ideální role pro začátečníky, protože se prostě lepíš na svého „botaře“ a snažíš se ho udržet naživu. Jenže čím víc jsem hrál, tím víc mě to pohlcovalo. Za pár měsíců jsem už experimentoval s dalšími rolemi jako jungler a AD carry. A pak mi došlo, že už je pozdě přestat.
Oblíbení šampioni
- Top: Fiora, Yorick, Illaoi
- Jungle: Briar, Nunu & Willump, Kindred
- Mid: Pokud musím, tak Aurelion Sol
- Bot: Tristana, Xayah, Twitch
- Support: Snad každý existující support champ
Rok 2024 a Ranked
Pak ale přišel rok 2024. Poprvé jsem se vrhl do Ranked her – a to byl konec mého duševního zdraví. Ať už jsem vyhrál, nebo prohrál, každá hra mě mentálně ničila. Můj tým se skládal z neuvěřitelně zpomalených individuí, které bych podezíral z toho, že hrají na kalkulačce. Během této doby jsem se naučil rozumět lolko slangu a pochopil temnou pravdu: „Lolko se šíří jako rakovina, ale má horší účinky.“ A jo, šíří se – já sám jsem do něj stáhl dalšího kamaráda.
Co mi Lolko dalo
Za ty roky stále nevím, která linka je moje nejoblíbenější. Možná je to dobře – aspoň jsem přizpůsobivý a můžu se kdykoliv vyměnit s kamarády. Moji oblíbení championi jsou rozmanití a mám k nim citový vztah, ať si o nich kdokoliv myslí cokoliv.
A i když si na lolko pořád stěžuju, paradoxně mi pomohlo i v reálném životě. Seznámil jsem se díky němu s lidmi z okolí, a dokonce i ze své třídy. Všichni společně na lolko nadáváme – a to nás spojuje. Protože když sdílíte stejný problém, je to jako pouto. A lolko? To je sakra velký problém pro lidstvo. Navíc mě naučilo i nové jazyky. No, spíš nadávky v různých jazycích – polsky, rusky, ukrajinsky, německy, slovensky a pár dalších. Díky tomu moje úroveň honor systému vypadá, jak vypadá. A teď? No, právě se chystám spustit další hru…