Jednou z mých oblíbených rodinných aktivit je právě cestování, takže bych se zde také zmínil o tom, jak společně cestujeme po světě jak v létě, tak i v zimě.
Cestování v létě
S rodinou jsme již pocestovali mnoho destinací, mezi které patří Německo, Rakousko, Francie, Itálie, Chorvatsko, Maďarsko a naše oblíbené Španělsko. Pokaždé jezdíme někam, kde jsme ještě nebyli, protože po světě je tolik nádherných míst, že je škoda nenaštívit alespoň nějaká. Vždycky jsme jezdili autem, což má své výhody i nevýhody, jako je například menší pohodlí z dlouhého sezení na tvrdších sedačkách, délka celkové jízdy apod. Ovšem po doražení do cílové destinace můžete jet kam chcete, celkově si můžete vzít víc věcí a cestou se dají také dělat pěkné zastávky na růných hezkých místech. Jezdíme převážně do zahraničí, jelikož jsme Českou republiku již projeli prakticky celou a dle mého názoru je mnoho hezčích míst jinde, než která jsou zde.
z Čech do Španělska
Toto byla jedna z našich nejdelších dovolených vůbec.Byli jsme na cestách dohromady čtrnáct dní a navštívili jsme nejrůzněší destinace. Začali jsme cestou do Francie, kde jsme navštívili pobřeží Atlantiku a největší písečnou dunu v evropě Dune du Pilat, která je vysoká sto sedm metrů a na délku má zhruba 3km. To bylo také mé první setkání s oceánem, jelikož duna rozděluje pobřeží a lesy nacházející se v této oblasti. Rozhodně mohu říct, že z vrchu duny to je opravdu úchvatný pohled. Máte odtud nádherný rozhled nad krajinou a oceánem, u kterého ani nejde vidět, kde končí. V blízkosti tohoto přírodního útvaru jsme byli ubytováni na sedm dní v mobilním domu, což je něco jako karavan, ale větší, lépe vybavený a má i verandu. Výhodné bylo právě místo ubytování, jelikož oceán byl od nás asi pět set metrů a dalo se dojet až k pláži například na longboardu, který jsem měl s sebou. Zde jsme trávili většinu času koupáním se a užíváním si vln, které jsme se s bratrem pokoušeli sjíždět pomocí destiček. Po velmi užitém týdnu jsme jeli ještě níže, a sice až ke Středozemnímu moři, kde jsme byli ubytováni u starého kamaráda mého otce, se kterým se neviděli patnáct let. Ten nás provázel po okolí a také se za nás dorozumíval v restauracích či na různých turistických místech. Musím podotknout, že Středozemní moře má o dost menší vlny než Atlantik, protože u moře byla největší tak metr, zato u oceánu byly i desetimetrové, takže u oceánu byly i zákazy vstupu. Ve Španělsku jsme také navštívili města jménem Valencie a Barcelona. V Barceloně jsme se prošli v oblasti různých staveb s ještě nedostavěnou katedrálou Sagrada Familia navrženou slavným architektem Antoniem Gaudím a také jsme navštívili fotbalový stadion, kam především chtěl můj bratr, ovšem všechna tato místa byla úchvatná svou velikostí a charakterem, který z míst doslova sálá. Po návštěvě Barcelony jsme jeli domů, a to přesně třicet tři hodin, jen se zastávkami na toaletu, takže jsme byli všichni velmi vyčerpaní a šťastní, když jsme dorazili domů a mohli jsme jít spát.
Španělsko podruhé
Jak jistě víte, Španělsko je veliká země, kterou nejen obklopuje moře a oceán, ale také se zde tyčí půvabné Pyreneje, což byla naše další destinace hned následující rok. Zde jsme byli na dvanáct dní ubytováni ve městečku Llanes poblíž Bilbaa, ke kterému se také dostaneme.
Co jste mohli ihned po příjezdu pocítit oproti minulé náštěvě Španělska bylo, že se teplota klimatu snížila. Ke srovnání - u Valencie bylo asi 35°C a zde bylo něco okolo 27°C, což bylo také asi i o tři stupně méně než v Čechách. Krajina v této oblasti je velmi nápaditá, jelikož hodinovou cestou autem jsou od vás majestátní hory a koupete se v oceánu. (Nevím, kde to jinde najdete.) Voda měla první den 17°C a další dny se to o moc nezlepšilo. Zajímavostí ale je, že prakticky všechny pláže byli přístupné jen za odlivu, protože při přílivu byli skoro kompletně zatopené vodou. Například v přístavech byl příliv až do sedmi metrů do výšky. Nicméně jsme zde mnoho času strávili právě koupáním a oblíbili jsme si pláž ve městě Ribadesella. Samozřejmě jsme ale neváhali a šli jsme se také procházet po horách, kde jsme narazili na městečko, které bylo v nadmořské výšce asi tisíc metrů, kde jsme si mohli zakoupit různé sýry, které byli sice drahé, ale rozhodně stály za to, jako třeba vyhlášený sýr v této oblasti jménem Cabrales. Co mě udivilo ze všeho nejvíce bylo, že životy lidí, kteří žijí v těchto oblastech, mají řekněme klidnější tempo, protože se například oběd podává okolo páté a večeře je třeba až v deset hodin večer, čož mi přišlo zvláštní a bylo těžké si navyknout na jiný režim v reastauracích apod., takže jsme si spíše vařili doma sami.
město v horách, které jsme navšívili
Cestou zpátky jsme navštívili již zmíněné město Bilbao, kde se nachází nádherné muzem s exponáty i přímo na ulici, jako je třeba kovový pavouk, či obrovský pes z kytek. Dali jsme si zde snad tu nejlepší zmrzlinu, kterou jsem kdy ochutnal, a cesta zpět byla poněkud kratší a uběhla mi rychle. Byla to opravdu pěkná dovolená.
kovový pavouk před muzeem v Bilbau
Cestování v zimě
Tyto dovolené jsou vždy plné pohybu a krásných zážitků z nových míst, jelikož jezdíme s rodinou na dovolenou každý rok vždy někam jinam, respektive do jiného lyžařského centra. Dalo by se říct, že už to je taková naše zimní tradice, protože můj táta je vášnivým lyžařem a své zkušenosti mně a bratrovi předával už od našich tří let, takže jsme již od dětství jezdili do různých areálů v Alpách. Čeho jsem si při lyžování na alpských sjezdovkách všiml je, že záleží na oblasti, kde lyžujete. Tím ale hlavně myslím rozdíly mezi sjezdovkami v Itálii a Rakousku, přičemž v Rakousku jsou prudší a užší svahy, zatímco v Itálii jsou sjezdovky táhlejší a mírnější (většinově). To je také důvod, proč jsme v dětství navštěvovali právě Itálii a ne Rakousko, nicméně jsem si oblíbil oba druhy sjezdovek a užívám si je stejně.
Důležitým faktorem při výběru oblasti jsou nejen sjezdovky, ale také krajina, která se sice může zdát podobná, ale opravdu není. V tomto roce jsme například naštívili ski-areál Nassfeld, kde se celá lyžařská oblast rozkládá přes tři údolí a tři vrcholy. Panoramata jsou zde vskutku k nezaplacení a svahy jsou dle mého až moc náročné na průměrné návštěvníky, ovšem pro nás to byla paráda. Nejdelší sjezdovka měla šest kilometrů a lanovka osm. Co mně ale opravdu zaujalo, bylo to, že na parkoviště jezdil skibus, který vás zavezl až k lanovce, takže nebyl vůbec žádný problém s chozením v lyžákách.
fotogalerie ze střediska Nassfeld
