O mém nejoblíbenějším koníčku
Stolní tenis hraju již od malička, tento druh sportu mě velmi naplňuje a velmi si při něm odpočinu, hlavně i při hraní s kamarády. Sport hraji jednou týdně u jedné organizace, stolní tenis hraji 1 hodinu a někdy máme i turnaje, n kterých samozřejmě vždycky vyhraju všechny zápasy. Rád bych svoji kariéru nadále rozvíjel, protože mne stolní tenis velmi baví. Při stolním tenise se většinou musí poskakovat, aby se dal míček dobře chytit, on si totiž někdy dělá co se mu chce, nadále je potřeba mít velmi kvalitní pingpongovou pálku s velmi drsným povrchem, jinak by se míček nerotoval, a rotace je velmi potřeba při hraní.
Údery se rozlišují na backhand a forhand, podobně jako u hokeje a nebo tenisu. Backhand je ve předu, hraje se červenou stranou pálky a je většinou pomalý než vorhand. Forhand se hraje za zády, je to daleko rychlejší a přesnější úder, většinou teda. A to byly základy. Naučit se hrát dobře pingpong vyžaduje hodně úsilí a práce, ale přece jen se člověk pořád zlepšuje a dělá pokroky. Já se pořád mám kde zdokonalovat a dělat pokroky, nikdo nemůže říct já umím hrát pingpong, ale měl by říct já umím odehrát ballónek, co z největší pravděpodobností přiletí na soupeřovo hrací pole.
A na to jsem zapomněl, pingpong se hraje na pingpongovém hracím stole ve dvou až čtyřech hráčích. Mohou se ještě hrát obíhačky neboli kolotoče, což znamená, že hráči obíhají pingpongový stůl pořad dokola, dokuj jeden nevypadne, tím že hru zkazí, takže pokud se hraje s dobrými hráči, tak se může hrát velmi dlouho, než někdo vypadne. Čtyřhra se hraje se dvěma hráči na každé straně, hraje se jako normální pingopongový zápas, až na pár výjimek a to je podání, hráč musí podat na soupeřovo hrací pole křížem a pokud se dotkne čáry, bod jde soupeřovi, anebo pokud by hráč trefil úplně opačnou polovinu hracího pole, hráč si je potřeba uvědomit, kam své podání upřesní, je to velmi složitá a náročná operace, která vyžaduje mnoho úsilí, takže proto je pingpong velmi náročná hra a to zejména ve čtyř hře. Pokud tedy zvolíme správné podání a trefíme se na správnou polovinu stolu, soupeř odehraje na naší polovinu, budeme muset míček odehrát, jenže pokud se bavíme o čtyřhře, tak jsme na jedné polovině 2, takže tento odehraný balónek odehraje náš spoluhráč a to samé na druhé straně a tímto způsobem se pořád střídáme, dokud někdo míček nezkazí, teď už se může hrát na celý stůl.
Každý hráč má dvě podání. Jak mile skončí dvě podání, tak se bude měnit podání a příjem míčku, soupeř bude podávat zase dva míčky a tímto způsobem pořád dokola, dokud se nedosáhne počtu například jedenáct ku devíti, pak se dohrálo a jedna strana prohrála. Výhra je uznaná, pokud je rozdíl dvou bodů od jedenácti. Klasická jednotná hra, vyžaduje pouze jednoho hráče na každé straně. To už je jednodušší na pochopení. Teď se už nebude střídat v podání a příjmu balónku, hráči se střídají pouze po dvou balóncích a jejich jeden set trvá úplně stejně, jako při hraní čtyřhry, tedy do jedenácti. Může se ještě hrát velký set a ten je do dvaceti jedni bodů, takže je dvakrát delší něž set malý, tento velký set se využívá zejména u mezinárodních turnajů a hráčů v lize, kde je pingpong na úplně jiné úrovni, než který hraju já a moji kamarádi.
Pingpong bych doporučil zejména začínajícím hráčům pingpongu naučí se v něm hrát pingpong a pak si mohou jít zahrát opravdový pingpong. Pingpong mohou hrát hráči jak malého, tak i vysokého vzrůstu a i různě staří a nebo mladší, tedy pingpong je nějak neenergicky nenáročná hra, jen je potřeba při ní přemýšlet, logicky uvažovat a předvídat do předu. Pingpong se dá hrát kdekoliv a kdykoliv, což je velmi velká výhoda, že není vůbec omezen nějakými vnějšími vlivy, ovšem pokud se rozhodneme hrát venku ve tmě a když fouká, bude asi lepší se přemístit někam do tepla a někde doma na světle si hezky zahrát pingpong.