Osobní web Martina Havla

Moje jméno je Martin Havel jsem 17 ti letý kluk narozen 18. ledna 2006 v nemocnici v Sokolově. Jako malý jsem to moc nevnímal ale teď vím, že jsem doslova maminky dáreček, a to díky tomu že jsme se narodili ve stejný datum což se moc nevidí. Od narození vyrůstám v malebném městečku zvané Krásno, které leží v blízkosti Horního Slavkova. Bydlím se svými rodiči a jednou ze dvou sester, mladší ze sester Jana a starší Michaela

jelikož jedna se už stihla odstěhovat do svého nového domu se svým manželem a třemi dětmi. Nejstarší je 10 ti letá Lucie, je svá, má ráda tanec a zpěv škola ji vcelku jde tak je zatím v páté třídě. Poté má sestra dva kluky dvojčata Kryštofa a Kristiána letos jim bude let. Mám je také moc rád být s nimi je pro mě zaručená zábava a nebo peklo když se do vás oba pustí nelze se ubránit. Člověk jim neche nic udělat ale oni se rvou jako kdyby jim šlo o život. Matka se jmenuje Martina, pracuje jako zdravotní sestra v Sokolovské nemocnici na oddělení novorozenců. Otec se jmenuje Josef a jeho prací je starostování našeho městečka tato práce ho hodně naplňuje a baví občas bych si troufnul říct že až moc. Ale jak jsem zmínil práce ho baví a také mu jde takže jsem za to rád. Kousek od našeho domu má dům i jedna z mých babiček konkrétně z otcovo strany.

Celiakie

Jako člověk trpící celiakií mohu říci, že je to velmi obtížné a frustrující onemocnění. Cítím se jako vězeň své vlastní stravy a většinu času se musím starat o to, co jím a zda obsahuje lepek. Většina lidí si nemusí dělat starosti o to, co jí, ale pro mě to znamená mnoho plánování, přemýšlení a zvažování, co si mohu dovolit jíst. Mnoho lidí s celiakií trpí dalšími zdravotními problémy, jako je nedostatek železa, vitamínů nebo jiných živin, což může způsobit další komplikace. Také se cítím omezený ve svých možnostech, když jsem s přáteli nebo rodinou, kde je většinou těžké najít jídlo, které není kontaminováno lepkem. Ale nejhorší na tomto onemocnění je pocit izolace a nepochopení. Mnoho lidí si nemyslí, že je celiakie opravdovou nemocí a že je to jen o tom, že někdo nemůže jíst chleba. Mnoho lidí si také myslí, že je to jen o módní dietě nebo něčem, co si lidé vymysleli. To je pro mě velmi frustrující a často se cítím jako outsider. Přesto se snažím být pozitivní a hledat řešení. Hledám se najít nové a zajímavé recepty, které jsou bezlepkové a chuťově zdravé. Také se snažím najít podporu od lidí, kteří mi rozumí a kteří mě podporují. Věřím, že s pomocí rodiny, přátel a zdravotníků mohu žít plnohodnotný život je touto obtížnou nemocí.