Nejsem aktivní sportovec.
Ovšem, rád lyžuji. Letos bohužel nebylo moc sněhu, a proto jsem byl lyžovat pouze 2x, což mě mrzí, protože lyžování je sport, který mi asi jde ze všeho nejvíc. A nejvíc mě baví. Začal jsem lyžovat již v raném věku 7 let, tj. v 1. třídě základní školy, a musím říci, že od té doby jsem se velmi zlepšil. Největší posun jsem zaznamenal asi v 9. třídě základní školy, kdy jsme byli na lyžařském výcviku. Já jsem byl jeden z mála, kdo uměli lyžovat, ovšem nebyl jsem nejlepší, pořád jsem se měl co učit, a mám i teď, ale tehdy jsem měl strach. Měl jsem strach např. zahranit, nebo udělat ostrý oblouk, pořád jsem sklouzával do pluhu, nebo mi podjížděly lyže, ale to se na zmíněném kurzu zlepšilo natolik, že jsem vítězil všechny školní závody, zkrátka jsem se naučil perfektně lyžovat.
Na začátku jsem jemně naznačil, že dělám ještě jiný sport. Tím je plavání, ne závodně, ale rekreačně. Zkrátka a jednoduše neplavu rychle, ale plavu dobře, to se dá očekávat od někoho, kdo plave od svého 2. roku života, že ano… Bohužel poslední dobou covidovou nebyly otevřené bazény, a pro Česko ani moře, takže zaplavat jsem si mohl maximálně v rybníce, kde se plavat nesmí. To ovšem nikoho nezajímá, protože jsme místní. Paradoxem u mě je, že perfektně plavu a mám strach z tmavé vody, jaká se dá nalézt např. v moři, nebo ve zmíněném rybníce. Ne, že bych neměl rád vodu jako takovou, ale nemám rád, když nevím, co je pode mnou. V moři toho plave hromada, a v našem rybníce je 2,5m sumec, takže to je NO GO. Preferuji bazény, nebo čisté lomy, kde nic nežije a nemá mi co ukousnout nohy.