Sportu se věnuju už od mala. V mém brzkém věku jsem rád pobíhal venku a hrál si ostatními dětmi. Jelikož většina sportů je až od určitého věku, tak jsem na nějaký sport začal chodit až ve 3 třídě. Můj první sport, který jsem začal dělal bylo Judo. Judo je bojový sport, který je hlavně zaměřený na sebeobranu a na shazování lidí na zem. Judo mě bavilo, ale velký problém byl ten, že asi ve 4 třídě jsem první pololetí byl hodně nemocný, a tak jsem samozřejmě na tento bojový sport nechodil. Když jsem se tam po cca půl roku vrátil, tak jsem zase začínal od znova. V pátý třídě jsem Judo časově hrozně špatně stíhal, a proto jsem další rok skončil.
Můj další sport, na který jsem se zaměřil byl volejbal. K tomuto sportu jsem se dostal přes kamaráda, který mi řekl, že by rád začal chodit na tréninky. Na volejbal jsem začal chodil v 7 třídě a jelikož jsem to opět časově, tak jsem rovnou začal chodit do té pokročilejší skupiny, která začínala později. Chodil jsem tam ještě s jedním kamarádem a hodně mě to začalo bavit. Akorát můj hlavní problém byl, že mi to absolutně nešlo, takže jsem se pokoušel to doma trénovat. Když už mi to začalo jít, tak bohužel přišel covid a všechny sportovní aktivity byly zakázány. Během toho covidu skoro žádné tréninky nebyly, a tak jsem s tímto sportem přestal. I přesto mám ale volejbal stále rád a řekl bych, že to je jeden z mých nejoblíbenějších sportů, když nepočítám basketbal.
Jelikož při covidu se kamarád začal zajímat o cvičení, tak mě to celkem nalákalo k podobné aktivitě. Přišlo mi hrozně zajímavé, jak během několika měsíců takhle zesílil a dokázal různé cviky, co já neuměl. Proto jsem začal cvičit skoro každý den. Nejprve jsem si stáhnul takové ty aplikace, co vám ukazují jaké cviky máte dělat a kolik opakování. Po určité době jsem zjistil, že mi to je celkem k ničemu, a tak jsem začal koukat hodně na Aleše Lamku a Anabolic Horse. Začínal jsem s tím, že jsem udělal 5 shybů a ani jeden dip. Chtěl jsem se hrozně naučit výmyk z visu, ale hrozně jsem se bál. Ikdyž mi kamarád často říkal, že to nic není, tak jsem se bál udělat i normální výmyk s odrazem od země. Po půl roce cvičení jsem cítil, jak jsem zesílil. Když už jsem byl dostatečně silný na výmyk, tak už mi jen kamarád pomáhal překonat strach. Nakonec se mi to podařilo a za to mu jsem moc vděčný.
Po skončení 9ti leté docházky jsem o prázdninách cvičil v kuse 2 měsíce. Kompletně jsem vyřadil počítač a věnoval se pouze venkovním aktivitám jako je například právě Calisthenica, a nebo basketbal a fotbal. Na basketbalovém hřišti jsem poznal jednoho fajn kluka, s kterým jsem pak házel na koš a začal jsem se s ním bavit. Nástupem na střední jsem s cvičením přestal a i po dlouhém přemlouvání jsem s cvičením opět nezačal. Teď ve druháku jsem si opět řekl, že začnu zas cvičit. Možná to bylo proto, protože jsem dostal novou motivaci. Bylo v tom zakomponované to, že jsem chtěl vypadat dobře a hlavně jsem chtěl dosáhnout dalších pokroků. Cvičím od asi 6. prosince 2022 a pořád mě to baví. Momentálně jsme ve škole dělali shyby a mně se podařilo udělat 16 shybů. Dipy jsem poslední půl rok nedělal, ale dřív jsem dokázal udělat 17 dipů, takže bych se teď mohl přiblížit k 30 shybům. Momentálně je 26.2.2023 a pořád se ve zvětšování síly posouvám. Pokusím se v cvičení pokračovat dál a rozvíjet svoje dovednosti v Calisthenice.
Celkově cvičení mě baví, protože mohu využít svoji energii a chci zlepšit nejen svoji postavu, ale i kondici a sebeuvědomění svého těla.
