Už skoro 17 let žiji v městečku s názvem Hranice u Aše nebo také někdy nazývané Rossbach. Rossbach je název po Němcích, kteří dříve město obývali. Toto město má velice bohatou historii, ale po odchodu Němců už jde spíše směrem dolů. Ve městě jsou dva kostely, jeden katolický a jeden evangelický. Evangelický kostel, o který se s dědou rád starám, má 2. nejstarší varhany v Evropě. Také ve věži kostela jsou hodiny, které se mým dědou každodenně musíme natahovat, aby šli přesně.
Od mého města asi dva kilometry, je přehrada, ve které se rád s kamarády koupeme. V níž se i v zimě otužuji, či bruslím na ledě, který se díky velmi chladnému počasí tvoří každoročně. Veprostřed města máme náměstí s fontánou, kde se tmavší obyvatelé města koupou. Dále ve městě je základní škola, do které jsem chodil. V Hranicích dále najdete vlastnoručně postavený bunkr, ve kterém trávím s přáteli hodně času, při dělání různých pochutin.
Do Hranic jezní jednou za den vlak, který nikdy neměl zpoždění, jezdí v jakýkoliv počasích. Také každé dvě hodiny jezdí autobus, ve kterém jezdí můj oblíbený řidič Mário, který vždy překvapí něčím novým. Bydlím zde v mém paneláku, který vlastním. Ale sousedi, kteří musí stále dělat hluk, mě nenechají relaxovat, ani když se vrátím po týdnu z intru.
Dále zde je rodina, která se živý kradením kol. Mají už několika letou praxi v tomto oboru. Bydlí vedle mého spolužáka z E1, který si svoje kolo musí chránit nerozbitelným zámkem. V tomto nádherném městečku s 2000 obyvateli, bydlí i moje babička s dědou, kteří mají problémy, že jim divoké zvířata lezou na zahradu. Například jako jsou lišky, vlci, srnky, jeleni a ježci. Nakone je nejlepší představit mého veledobrého kamaráda, který sice nemá domov, ale zato mi aktivně pomáhá se zbavovat přebytečného odpadu z popelnic, který si většinou každé pondělí bere do své tašky.