Jednou z mých dovedností už od mala je parkour, ale ne ten na koni, ten na zemi, při kterém přeskakujete překážky děláte triky a různé věci.
Parkour je hodně kreativní sport, při kterém můžete dělat co vás jen napadne. Někteří lidé tento sport považují za vandalismus, jelikož parkouristi často využívají,
co se dá a co je k dispozici. Jako například střechy garáží, nebo zdi domů, vlaky anebo cokoliv, co vás napadne.
Cílem parkouristů ale není nic zničit ale jenom si užít pohyb. K překonávání překážek používají různé druhy triků a skoků a celkově je to hezké,
když to vidíte. Parkour začal být populární v Česku okolo roku 2003-2005, v těchto letech také začaly vznikat první parkourové skopiny jako například Urban Sense nebo Sick Mode.
Parkour se poté začal velmi hodně rozšiřovat prostřednictvím internetu a YouTubu, kam svoje videa lidé nahrávali. Také vznikali první parkour youtoubeři jako Tary,
Vova,Jan Hanko, Jay Fox a spousta dalších. Většina z nich se mezi sebou znala a videa natáčeli častokrát spolu. Bylo to tak zábavnější,
protože si mohli dávat různé challenge a mohli všude skákat spolu. Hodně lidí s tím ale mělo anebo stále má problém a myslí si, že při skákání parkouristi věci ničí,
přitom to ani nedělají a ani to nemají v úmyslu. Oni si chtějí jen užít toho co umí a co dokážou se svým tělem udělat. Já osobně si myslím,
že parkour není lehký sport, protože na to musíte být zdatní a musíte milovat pohyb. Na učení parkouru se stavěli hřistě i tréninkové haly,
aby se lépe trénovalo. V takových halách můžete najít hodně překážek a stěn, hrazd anebo molitanové jámy, aby pád nebolel a vždy se dopadalo do měkkého.
V takových halách se často také nachází trampolíny, a to buď normální nebo atletické, které odráží více. Jsou zde i žíněnky a různé bedny.
K parkouru patří také neodmyslitelně freerun, při kterém se více využívají salta, jako například salto vzad, dopředu anebo do strany.
Osobně to mám s oblíbeností na stejno, ale salta dělám asi častěji než normální parkour. Navíc salta se dělají a trénují lépe, hlavně když máte trampolínu,
to je pak úplně jednoduché.
Já jsem s parkourem začínal, protože jsem se koukal na videa, jak to dělají jiní lidé a řekl jsem si, že by bylo dobré, kdybych se to naučil,
protože to moc lidí neumí a vypadá to dobře. Tak jsem se spolužákem začal chodit na kroužek, který byl ve Varech, abych to měl blízko a mohl tam jezdit po škole.
Chodil jsem tam každý týden ve čtvrtek a časem jsem se pomalu zlepšoval. Jednou za čas jsem i chodil na workshopy což je celý den strávený učením se parkouru
a je tam také hodně trenérů a hodně se toho naučíte. Takhle jsem jednou jel i na kemp do Prahy kam mě vzal trenér a přijeli tam i parkourový YouTubeři,
takže pro mě jako malého kluka to byl splněný sen. Tam jsem se naučil mnoho triků a poprvé jsem udělal salto dopředu z hrazdy. Dále jsem jen chodil na tréninky a
svoje první salto dozadu jsem se naučil až po třech letech, trvalo mi to vážně dlouho a v ten stejný den jsem se naučil i salto z rondatu.
Jsem rád že jsem začal s parkourem a že nejsem jako většina lidí z mojí generace, která má problém s tím udělat kotrmelec nebo jenom hvězdu.
Za mě to jsou věci, které by měl umět každý, ale chápu že pro lidi, kteří sedí celé dny u počítače je to o trochu těžší.
Takže jsem nakonec šťastný že umím dělat věci které jen tak někdo neumí.