Já a moje rodina

Jmenuji se Robin Rada a je mi 16 a jsem student druhého ročníku Střední průmyslové školy Ostrov v oboru Strojírenství. Pocházím z Karlových Varů, ale narodil jsem se 26. března 2005 v Ostrově. Na základní školu jsem chodil na ZŠ Jana Amose Komenského v Karlových Varech. V sedmi letech jsem začal hrát florbal za FB Hurrican Karlovy Vary, ale zkoušel jsem i další sporty, ale vždy jsem se vrátil k florbalu. Další moje záliby je hraní her na herní konzoli, sledování seriálů, rád spím, hraní různých míčových her a v minulosti i stavění lega. Moje postava je hubená a 193 cm vysoká. Tuto výšku jsem zdědil po mých vysokých rodičích. Mám hnědé vlasy a hnědé oči. Moje nejoblíbenější barva je černá a moje nejoblíbenější jídlo je kari s rýží. Většinou nemám moc času, protože furt něco dělám a o prázdninách nemám skoro žádný čas. Nejoblíbenější část prázdnin je na táboře, na který jezdím už osm let. Přesněji je to Letní tábor Studánka u Aše. Tento tábor pro mě je největší odpočinek, i když jsi tam ani trochu neoddychnu. Protože už mi je 16 let tak musím jezdit už jako praktikant, ale i tak si to velmi užiju. A teď k mé rodině. Mám sestru, jmenuje se Viki, je jí 21 let a studuje Vysokou školu v Hradci Králové. Na základní školu chodila taky jako já na ZŠ Jana Amose Komenského a na střední školu chodila na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Karlových Varech. Zde vystudovala Ekologii a životní prostředí a s tímto tématem pokračuje i na vysoké. Velmi dlouho hrála volejbal za Karlovy Vary, ale kvůli škole musela skončit. Byla kapitánkou týmu a dostala se i do výběru reprezentace. Také hrála na příčnou flétnu a v současnosti hraje na ukulele. Jsem velmi rád, že mám takhle skvělou sestru, protože bych, jsem se bez ní nedostal na tuto školu. Teď budu psát o člověku, která je moje největší opora a nedokážu si bez ní můj život představit. Mamka se jmenuje Dana, je jí 48 let a měří 178 cm. Pracuje jako účetní u manžela ve firmě. Ráda hraje volejbal, designuje a je to velmi velká zahradnice. Dalším členem mé rodiny je můj otec. Jmenuje se Tomáš Rada, je mu 47 let a měří 200 cm. Pracuje jako mechanik v autoservisu v Chodově. Moc se s ním nestýkám, protože bydlím u mámy a nemám moc času se s ním potkávat. Dalším pro mě důležitým členem je moje babička Marion. Ona my nejvíc pomáhala s učením na základní škole a i teď na střední škole. Už je v důchodu, ale předtím dělala v aerolinkách. Procestovala skoro celý svět a párkrát mě také vzala na nějakou dovolenou. Dále mám ještě jednu babičku, dvě sestřenice, dva bratrance, dvě tety, dva strýce, dědu žádného nemám, ale zajímavý je, že mám ještě dvě nevlastní sestry a tři nevlastní bratry. Také jsem nevlastní strýc osmi dětí. Součástí naší rodiny jsou také domácí mazlíčci. Začnu naším nejmenším mazlíčkem a to je naše rybička Majlou. Je to Bojovnice pestrá a její šest let. Další mazlíček je naše Britská krátkosrstá kočka Ebina a poslední je náš Australský ovčák Riki a to je pes.

Moje koníčky

Můj největší koníček je v současnosti florbal, ale mám i jiné koníčky. Je tím hraní her s kámoši na herní konzoli, sledování seriálů a filmů, fotbal a v minulosti i stavění lega. Nejdříve vám řeknu něco o mém největším koníčku a to je florbal. S florbalem jsem začal v mých sedmi letech za FB Hurrican Karlovy Vary. Začínal jsem na pozici útočníka přesněji pravého křídla, ale to se změnilo, protože jsme měli nedostatek obránců a tak jsem to zkusil a šlo my to. A na tomto postu jsem prošel přes výběry Karlovarského kraje, kde jsem patřil mezi nejlepší obránce v celém kraji. Ve starších žácích mě trenér stavěl na pozici středového hráče neboli centra, kde se my také dařilo. V současnosti bych měl správně hrát za moji kategorii v dorostencích, kde jsem jeden z lídrů, ale trenéři mě také berou za juniorský tým, kde hraji pozici pravého obránce. Abych jsem se dostal zpět do juniorského týmu, tak se musím dost snažit, protože mě dost trápí zranění a vypadl jsem z formy a fyzické síly. Moje zranění, které jsem měl tak byly výron s podezřením na zlomeninu, natržený kolenní vaz, natažené šlachy v ruce a dlouhodobě mě trápí bolest lýtek, achilovek a kolen. Další koníček je sledování seriálů a filmů. Nejčastěji sleduji seriály a filmy na Netflixu. Teď na Netflixu sleduji seriál Ledová archa, ale koukal jsem se i na další seriály jako je třeba Papírový dům, Kdo zabil Saru a asi můj nejoblíbenější seriál je Drive to Survive. Tento seriál je o zákulisí celé sezony ve Formulích 1, které jsem začal před rokem sledovat a hrozně mě to zaujmulo, ale když jsem byl malý a viděl jsem, že závodí tak mě to vůbec nebavilo. Můj nejoblíbenější stáj je McLaren a nejoblíbenější jezdec je Lando Norris. Fotbal se stal mojí zálibou asi tak před dvěma roky, kdy jsem začal hrát na mé herní konzoli FIFU a od té doby jsem začal sledovat fotbal. Nejradši mám zápasy v nejvyšší anglické lize Premier League a v Lize mistrů UEFA. Asi můj nejoblíbenější klub je Manchester City FC a nejoblíbenější hráč je jejich belgický ofenzivní záložník Kevin De Bruyne. Pár let zpátky jsem rád stavěl lego, ale ne normální lego, ale Lego Technic. Je to lego, ve kterém se nacházejí třeba funkční vzpěry, pneumatické nářadí, elektromotory a další pohyblivé části. Tohle stavění mě hrozně bavilo, ještě mám nějaké takové doma, ale už jsem z toho vyrostl a asi bych na to ani neměl čas.

Moje úspěchy a neúspěchy

Asi můj největší úspěch, který jsem měl, byl, že jsem se dostal do finálního výběru Karlovarského kraje ve florbale a tím pádem jsem se dostal na letní Olympiádu dětí a mládeže v Liberci. Vůbec jsem nečekal, že se tam dostanu, protože tam byli i starší kluci, ale byly jsme skvělá parta a tak i vypadal výsledek. Karlovarský kraj patři mezi nejhorší kraje ve sportech a i my jako florbalisti jsme tam jeli jako outsideři a první zápas proti Zlínskému kraji jsme prohráli 5:2, ale ten den jsme hráli ještě jeden zápas proti jednomu z nejlepších týmu a to byl Středočeský kraj. S tímto týmem jsme remizovali 2:2 a to nám dodalo sílu do dalších zápasů. A to se ukázalo hned na dalším zápase, který jsme vyhráli 2:0 proti Královéhradeckému kraji. Další den hned ráno jsme hráli proti Ústeckému kraji, který nás trochu zastavil, a prohráli jsme 7:4. Poté jsme si napravili chuť na Jihočeském kraji, který jsme porazili 4:2. V dalším zápase jsme dostali výprask 12:3 od Moravskoslezkého kraje, ale nic jsme si z toho neodnesli a další zápas jsme překvapivě porazili 4:0. A protože jsme celkem dost zápasů bodovali, dostali jsme se do play-off, kde jsme potkali tým z Prahy, kterému jsme dali stejně gólů, jako dostal za celou skupina a ani to nestačilo a prohráli jsme 12:6 a to nás dostalo do zápasu proti Jihomoravskému kraji, kde jsme vyhráli 4:0. Výhra v tomto zápase nás dostala do souboje o 5. místo, kde jsme se střetli se Zlínským krajem. Tento zápas jsme rozehráli velmi dobře, protože jsme se dostali do vedení 3:0 a ani tento náskok nám nestačil a prohráli jsme 7:5. Nakonec jsme dopadli na 6. místě a to bylo největší překvapení a asi historicky nejlepší umístění Karlovarského kraje ve florbale na ODM. Toto je můj největší úspěch, ale zároveň i jedna z nejlepších vzpomínek v mém životě, protože všechno co se tam událo, si budu ještě hrozně dlouho pamatovat a i připomínat. Dalším mým úspěchem je, že jsem úspěšně napsal přijímací zkoušky a dostal se na tuto školu. Já osobně moc neúspěchů nemám a za to může to, že jsem velmi opatrný člověk a nerad prohrávám. Nemám rád riskování, nepouštím se do ničeho po hlavě a raději vždy vsázím na jistou a na věci, ve kterých jsem si jistý.

Hry

Teď budu popisovat jedno z nejzábavnějších témat. Jsou tím hry. Když jsem začínal s hraním tak to byly jenom hry na internetu. První konzoli, kterou jsme dostali bylo Nintendo Wii.Na něm jsme hráli různé závodní hry, střílečky, pohybové hry a další. K této konzoli jsme měli spoustu příslušenství v podobě volantu, odrazové desky, několika ovladačů, joysticky a i speciální ovladač pro hraní stříleček. Poté jsme se sestrou dostali na půl Playstation 3, ale nezapomněl jsem na naše Nintendo a někdy jsem si na něm taky zahrál. Na Playstationu jsem nejčastěji hrál střílečky s názvem Call of Duty, ale také jsme hráli se sestrou pohybové hry v podobě lyžování, tenisu, volejbalu a i lukostřelby. Užili jsme si u toho hrozně srandy, ale pak jsem od táty dostal Playstation 4 a Playstation 3 si vzala sestra na vysokou školu do bytu. Já a můj Playstation jsme se stali velmi dobrými kamarády a protože jsem už měl kámoše, co hráli na Playstationu tak jsem měl s kým hrát. První hry, které jsem začal hrát, bylo GTA 5, Fifa 19, Nhl 19 a přiznám se Fortnite. Postupem času jsem přestál hrát Fifu 19 a začal jsem si kupovat nové ročníky této hry, ale zároveň s tímto titulem jsem hrál pořád Fortnite a začal jsem hrát také Rocket League. Poté mě Fortnite přestal bavit, tak jsme si s kámošem koupily Call of Duty Modern Warfare. O trochu později jsem se začal zajímat s kámošem o Formule 1, a když jsme zjistily, že existuje taková hra tak jsme si ji okamžitě koupily, začali jsme ji hrát, celkem nám to šlo a byla to hrozná sranda. Když vyšel nejnovější ročník této hry, hned jsme ji začali hrát a přesněji hrajeme karieru, kde oba dva hrajeme spolu. V současnosti nejvíce hraju FIFU 22, kde mám celkem solidní tým, který stojí asi 5,5 milionů herních peněz.

Kde žiju

Od začátku mého života žiji v Karlových Varech. Na to, že mi je pouhých šestnáct let tak si myslím, že už jsem se stěhoval celkem často. Přesněji jsem se stěhoval už 6krát. Nejdříve jsme bydleli na „Rozvodně“. To je v Karlových Varech pod ZŠ Jana Amose Komenského. Poté jsme se přestěhovali do Bohatic, které se nachází blízko karlovarské teplárny. Poté se rodiče rozvedli a táta zůstal v Bohaticích a mamka se začala stěhovat. Nejdříve jsme bydleli v bytě naproti kinu Drahomíra, kde jsme strávili něco kolem půl roku. Poté jsme se přestěhovali do dalšího bytu, ale ten byl blízko Lidlu ve městě. Tam jsme strávili něco kolem jednoho roku a mamka si našla přítele. S přítelem koupili rodinný barák s velkou zahradou v Rosnicích. Rosnice se nacházejí mezi Sedlecem a Starou Rolí. Tento byt obsahuje dvě koupelny, kuchyni, obývák, sklep, prádelnu, ložnici a dva dětské pokoje. Strávili jsem tu už šest let a jsem tu šťastný, protože tu je klid. Nevýhody této lokace jsou, že tu není žádná večerka, všechno je hrozně daleko, Autobus sem jezdí jednou za hodinu a pokud vám zrovna nejede autobus tak musíte jít asi 15 minut pěšky do Staré Role a pro mě, když jdu na trénink tak se mi moc nechce jít s florbalkou a velkou taškou. Teď dále k mému domu. Jak už jsem říkal, máme velkou zahradu a na ní máme velký smrk a takový kout, kde jsou samé lístky a zahradní domek, kde skladujeme různé věci, jako jsou třeba kola, lyže a věci na zahradu. Dále Po koupi baráku byla zahrada celkem ve špatném stavu, takže jsme musei rozkopat celou zahradu a srovnat jí do roviny. Protože moje mamka je velmi tvořivá a zároveň velká zahradnice musela si udělat nějaký záhon, aby mohla pěstovat květiny. Takže jsme šli vykopat celkem velký záhon a aby nebyl takový obyčejný tak jsme tam naskládali ještě pár pár velkých kamenů. Dále jsme si v rohu pod smrkem postavili pět dřevníku, protože topíme v baráku dřevem. Náš největší projekt na zahradě bylo vytvoření umělého jezírka, které jsme vyskládali kameny a aby to jezírko bylo čisté, museli jsme vytvořit nějakou filtraci, a proto jsme postavili malý vodopád, který filtruje špínu a řasy ve vodě. Z hlíny co jsme vykopali, si mamka udělala záhon kolem jezírka. Byla celkem sranda, ale pěkná makačka to postavit. Dále máme na zahradě boudu pro psa, skleník, kde mamka pěstuje zeleninu, ale mamka má ještě podomácku vytvořené dva hodně velké záhony, kde pro nás pěstuje zeleninu. Naši nejnovější akvizicí na našem baráku je, že jsme si pořídili fotovoltaiku.

Můj rozvrh co mám ve škole
Hodina		0.	1.	2.	3.	4.	5.	6.	7.	8.	9.
Dny v týdnu	Pondělí		STT	SPS	MAT	OBN	ANJ	CSJ
	Úterý		MEC	MAT	STT	SPS	ANJ		ICT	ICT
	Středa	PRA	PRA	PRA	TEV	PRO	SPS		ZEA	ZEA
	Čtvrtek		FYZ	TED	TED	MAT	KLV	ANJ		PGV	PGV
	Pátek		TEV	FYZ	MEC	SPS	CSJ