Peklo

Cesta má začíná když ztracen v temném lese jsem, kde mi znenadání zkříží cestu tři šelmy: lev, pardál a vlčice. Zachránil mne Vergilius, kterého mi na pomoc seslala moje milovaná Beatrice, aby mne na cestě za spásou provedl peklem a očistcem až po hranu ráje. Nejprve váhal jsem a jist jsem si nebyl, zda se na tuto cestu vydat. Posléze ale svolil jsem a s Vergiliem jsem se vydal k branám pekelným. U řeky Acheron potkali jsme převozníka Chárona, kde jsme se s Vergiliem na člun nalodili a byli jsme převezeni do Pekla samotného.

Ocitáme se v kruhu pekla prvním, říkati jsem mu začal jako Limbo. Vyhrazeno zejména duším, jest nehřešily, žily ctnostně, ale pokřtěné nebyly neboť žily ještě před vznikem křesťanství samého. Duše tyto setrvávajíc v poklidu a nejsou nijak mučeny. Potkal jsem zde i slavné básníky starověku, jako ku příkladu Homéra, Lúkiana, Ovidia a Horatia. Od Homéra autograf vyžádal jsem si, sbírku jeho děl mám a rád si jest pročítám. Dalšími slavnými přítomnými jsou Caesar, Sókratés, Platón a Démokritos.

Pokračujeme do třetího pekelného okruží, které přináleží nenasytným duším, které hříchu obžerství propadly. Obézní těla jest trýzněna zde jsou nikdy nekončícím deštěm a krupobitím. Hříšníky zde střeží pes Kerberos, jenž si tu a tam lidského masa ukousne z těl hříšníků.

Při vstupu do okruží pekelného čtvrtého křičí hlídač Plútos záhadnou frázi: "Pape satan, pape Satan aleppe!" Potkávame hrabivce a marnotratníky. Mnozí z nich kněží jsou, neboť na hlavě stále mají tonzuru rozpoznatelnou . Za trest hříšníci válí obří balvany.

Páté okruží jest okruží zloby. Bahnitá řeka Styx se zde nacházeti, ve které zápasí hněviví. Básníci se snaží z tohoto špinavého prostředí dostat k věži, která se uprostřed této pekelné sekce nachází. Dorazili jsme k převozníkovi přes řeku Styx, kterým jest Flegias. Během cesty se snaží duše hříšníků v řece loď rozhoupati, ale Flegias je mocně pádly odhání. Zanedlouho dorazíme lke břehu k mohutným hradbám města Dis.

Ovšem problém nastavá, a to jest s otevřením bran města. Vzápětí přilétají Erínye, které nás ohrožovati začínají. Erínye povolávají Medúzu, aby mne s Vergiliem v kámen proměnila. Vergilius mne duchapřítomně zakrývá oči, abych náhodou nezahlédl obličej Medůzin. V poslední chvíli však vysvobození přichází v podobě andělské, který zahání všechny démony a otevírá brány mohutné.

V šestém pekelném okruží heretici nacházejí, tedy kacíři. Jest umístěni do hořících sarkofágů, věčně spalováni pekelnými plameny jsou. Mnoha známých tvářích jsem zde potkal, a s mnoha téže diskutoval. Duše v pekle totiž vědí vše o budoucnosti, nikoliv ale o přítomnost. S Vergiliem procházíme kolem hrobů hořících a po chvíli dojdeme k popadaným kusům skal a balvanů. Ty důsledkem zemětřesení jest, které nastalo při smrti Kristově. Zemětřesení tehdy zasáhlo nejen povrch zemský, ale narušilo také strukturu říše pekelné.

Vstupujeme do sedmého pekelného okruží a cítime výrazný pach, který nám nevolnost způsobil. Vergilius mi následně vysvětluje pojetí pekla aristotelské: Aristotelés v Etice své ednotlivé hříchy rozlišil a rozdělil jest podle závažnosti. Jako nejhorší hřích jest uvedena zrada, proto se zrádci všeci nacházejí v pekle nejhlouběji.

Pokračujíc v pouti potkávame hlídače Mínotaura, který si v záchvatu vzteku kus vlastního těla utrhne. Vergiliovi se podaří Mínotaura odehnat, aby neohrozil naší bezpečnost.

V sedmém kruhu potkáváme násilníky. Nacházejíc se zde kentauři, jenž se procházejí po březích pekelné řeky Flegeton. V řece se topí vojevůdci významní, mezi kterými já zpoznávajíc Alexandra Velikého a Attilu. Přes tuto řeku přepravuje nás na hřbetě svém mytický kentaur Nessos. Vstupují do lesa sebevrahů. Stromy jsou zde tvořeny dušemi hříšníků, které týrají harpyje hnízdící v korunách stromů. Setkávám se zde s básníkem a filosofem Pietrem della Vigna. Pietro mne vypráví svůj příběh smutný, kterak byl rádcem krále Fridricha II., ale nakonec byl obviněn z velezrady a ve vězení sebevraždu spáchal tak, že si rozbil hlavu o kámen. Ovšem náš dialog s Pietrem přeruší marnotratníci, kteří kolem niás v davu mohutném prchají před divokými psy.

Ocitáme se na planině rozlehlé, kterou sužuje velký oheň. Zde se nacházejí rouhači, kteří urazili Boha či přírodu. Za trest mají těla jejich roztažené ruce i nohy a jsou tukem podlévány. Jsou zde i lichváři a sodomité. Znenadání nás zastihne postava divná s hlavou muže, křídly sokola, tělem plaza, mohutnými drápy a ohonem s žihadlem škorpiona. To jest příšera Geryon. Právě on je pro nás jedinou možností, jak se dostat dolů do dalšího okruží pekelného. Vergilius vyjednává s Geryonem o převozu, mezitím co mne zabavuje sledování lichvářů, jenž jsou spalováni horkým pískem a neustále slzy slzi roní. Nasedáme na Geryona a odlétáme dolů do pekla.

Dostáváme se do osmého okruží nazývaného Malebolge. Zde jsou trestány podvody všeho druhu, proto je okruží toto rozděleno podle typu podvodu na deset žlebů.

V prvním žlebu se nacházejí kuplíři, kteří za trest v řadách pochodují a jsou u toho bičováni démony. Druhý žleb je pro pochlebovače, kteří se topí v mohutné řece plné exkrementů páchnoucích. Třetí žleb je simonitům učen, tedy svatokupcům, jest jsou za trest zaraženi hlavou do země a zbytek jejich těl je plameny ožeháván. Čtvrtý žleb, který je určen věštcům a astrologům, kteří za svého života chtěli budoucnost odhalovati. Všichni hříšníci zde mají hlavu otočenou čelem dozadu, aby se již nikdy nemohli dívat dopředu. Žleb šestý. Ten je určený pokrytcům, jenž za trest oděni do přepychových mnišských rouch jsou, která jsou však z těžkého olova. Pokračujeme do osmého žlebu osmého okruží, kde potkáváme falešné rádce, kteří jsou spalováni plameny pekelnými. Devátý žleb pekla patří rozsévačům svárů a za trest jsou tito hříšníci zcela (či alespoň částečně) rozpůlení. Poslední (desátý) žleb osmého okruží, kde jsou trestáni padělatelé.

Přes mlhu se dostáváme ke studni gigantů. Slyšejíc, jak biblický stavitel věže Babylonské, Nimrod, troubí na roh. Nimrod pak vyslovuje nesmyslné fráze, čímž nerozumí ani on sám, což je trest za jeho troufalost vůči Bohu. Nacházejí se zde také titáni Efialtés, Tityos a Týfón a oběť Herkulova, obr Antaios. Antaios nám nakonec pomohl tak, že nás ve své velké dlani přenesl. Jsme v ledovém prostředí Kókytu, kde se vlévají řeky pekelné a následně zamrzají. To jest devátý kruh pekla, nacházejíc se zde ti hříšníci největší: zrádci.

Pokračujíc v cestě devátým kruhem pekelným a přicházíme do Ptolemaie, kde potkávají zrádce hostí. Je zde bratr Frate Alberigo, jest podal k večeři spolubratrům svým ovoce s jedem, a Branca Doria, jenž pozval na hostinu svého tchána a posléze upéci nechal ho a podávat jako jeden z chodů.

A tímto se dostáváme ke konci svého putování peklem. Právě se nacházejíc se v Judecce, místě v pekle nejhlubším. Všichni hříšnici jsou umístěni v ledu. Lucifer tu jest téže zamrzlý v ledu, jenž má netopýří křídla, která mávajíc neustále, čímž způsobují ledový vítr v celé Judecce. Luciferova hlava má tři tváře a šestero očí, které roní krev a hnis. Ve třech ústech Lucifer přežvykuje tři zrádce největší: Jidáše, Bruta a Cassia. Rozhodnem se utéci z pekla puklinou v ledu za Luciferem a ocitli jsme se na úpatí očistcové hory pod nebem hvězdným.

Tož jest mé dobrodružství z pekla s doprovodem Vergelia, rozhodně nejvíce života-inspirující cesta. Ale to není vše, takže zda-li více chcete, poslužte si přejíti na toulky z očistce!