Očistec

Po putování říší pekelnou přicházíme v brzkém ránu na úpatí Očistcové hory. V dálce zhasínají čtyři hvězdy, které reprezentují čtyři ctnostni kardinální - moudrost, spravedlnost, statečnost a střídmost. Zde jest býti Catona z Utiky, který, ač pohan a sebevrah, je hlídačem Očistcové hory. Zanedlouho přijíždějc ke břehu malá loď, která přiváží duše nové do očistce. Mezi dušemi zpoznal jsem přítele svého, Casellu, kterého pokusil jsem se obejmouti, ovšem to nelze, jelikož duše v očistci nemají tělo hmotné. Dále ale přicházejíc do předočistce, kde se nacházejí duše, které se během života svého nekály dostatečně.

Během putování našeho předočistcem vidíme duše, které zemřely smrtí násilnou, a neměly tedy možnost před svým zesnutím vyzpovídat. Posléze jsme s Vergiliem k přenocování odvedeni do Údolí králů. Slunce jest zapadajíc a na obzoru objevují se tři jasné hvězdy, které představují tři teologální ctnosti: naději, víru a lásku. Duše v očistci společně chvalozpěvy pějí. Na noc jsem se uvelebíc do trávy měkké na louce a spokojeně jsem zavřel oči.

Ráno se s Vergiliem probouzíme před branou Petra svatého, kam nás v noci přenesla sv. Lucie. Na schodech u brány anděl sedíc s dlouhým mečem plamenným. Schody jsou celkově tři a představují katolickou svátost pokání: první schod představuje kajícího se hříšníka, druhý značíc smutek doznání a třetí jest láska, která otevírá cestu ke viny zproštění. Anděl mi napíše na čelo sedm písmen P, která zkratkou jest pro sedm hříchů. Pro každý hřích je určena jedna rozsáhlá terasa hory Očistcové.

Vstupujeme do očistce a u velké mramorové stěny se zastavi, kde jsou vytesány příklady pokory, která je pýchy protikladem.

Vstupujeme do očistce a u velké mramorové stěny se zastavi, kde jsou vytesány příklady pokory, která je pýchy protikladem. Na první terase se hříšníci očišťují od pýchy tím, že nosí na ramenech balvany obrovské a u toho odříkávajíc modlitby. Pokračujíc v cestě přes chodník, ve kterém vytesáno jest třináct příkladů padlé pýchy: kupř. Lucifer, Nimrod, Holofernes či Trója, vedoucí nás na další terasu hory Očistcové a mne mizejíc z čela první písmeno P. Další terasa, kde se kajícníci od závisti očišťují, je vytesána z tmavého kamene. Duše jsou zde umístěny v propasti útesu a mají sešitá víčka drátem, aby dále závidět nemohly.

Posléze nás odvedádí anděl do dalšího patra hory hněvivým věnované a mne mizí z čela další P. Při vstupu jsem měl různá vidění: nejdříve stržen davem jest v Jeruzalémě a vidějíc Ježíše jako chlapce, který v chrámu přednáší a nedbá toho, že ho jest rodiče hledají. V dalším vidění jsem vtažen do scény, kdy je mučen Štěpán svatý, první křesťanský mučedník, kamenováním pro jeho konverzi ke křesťanství, zatímco on modlejíc se za to, aby jim Bůh odpustil.

Opět se stmívá a my se dostáváme do hustého oblaku dýmu, ve kterém trestáni jsou kajícníci, jenž podlehli během svého pozemského života hněvu. Dým se rozestoupí a anděl mi stírajíc z čela další P, dále pokračujem na čtvrtou terasu, která je lenosti věnována.

S Vergiliem o povaze lásky rozprávěl jsem se, když v tu ono diskuzi vyruší dav kajícníků, kteří jsou energie plni, běhají, vykřikují a modlejíc se. V tom pět vidění jsem měl: tentokráte vidějíc ošklivou ženu, kterou slunce teplem zaplavuje natolik, že žena rozkvete do krásy, když v tom z ní Vergilius strhne oděv a objeví se siréna odporná. Proberu se ze špatného snu a pokračuji s Vergiliem na pátou terasu, terasu lakoty a chamtivosti. Hrabivci a marnotratníci tu leží na břiše a mají svázané končetiny za zády, aby již nemohli používat své ruce nenasytné.

Zničehonic mohutné zemětřesení nastane, jest značí stoupání duší očištěných do ráje. Toto vysvětlení nám podal básník stříbrného věku literatury latinské, Statius.

Pokračujem na další terasu, mne mizejíc další P z čela a my se objevujeme mezi dušemi kajícími se z obžerství. Stíny duší jsou zde velmi hubené a jsou mučeny tím, že cítí intenzivní vůni ovoce zralého, ale snísti ho nemohou. Potkávám zde přítele svého Foreseho, který mi představuje další duši na terase šesté: Buonagiuntu z Luccy, s jenž se rozpráví o sladkém novém stylu poezie, stilnovismu. Terasou celou zaznívají hlasy varující před podlehnutím obžerství, které připomínajíc příběh biblické Evy, mytických kentaurů, kteří pili na hostině svatební tak, až unesli nevěstu.

Pokračujíc s Vergiliem v putování a vstupujeme na poslední terasu očistce, terasu vilnosti a chtíče. Z čela mého zmizelo další písmeno P. Na této terase jsou dvě skupiny kajícníků: první se kají za své zločiny heterosexuální, druzí páchali sodomitské skutky. Po cestě jsme pozdravit přišli kolegu našeho, básníka Guida Guinizzelliho a trubadúra Arnaulta Danieleho.

Pomalu noc nastává a před námi jest objevujíc se ohnivá bariéra, kterou oba překonáme. Mizí mi z čela poslední P a Vergilius mi vysvětluje, že až doposud mne pomocí rozumu mohl doprovázeti, ale v dalším putování už bude potřebovat city a vůli. Vergilius se tedy se mnou rozloučí, a byť mne ještě chvíli doprovázet bude, od této chvíle již Vergilius nepromluví. Musím pokračovat ve své cestě chvíli sám.

Přicházím do pozemského ráje, kde nacházejíc se zahrada rajská, kterou kdysi obývali Adam a Eva. Přichází žena Matilda, která vyvsvětluje všechnu krásu, co vidí vůkol. Ukazuje mi i dvě říčky, Léthé a Eunoé: kdo se napije z první, navždy na hřích zapomene, druhá říčka naopak vyvolá vzpomínky na skutky dobré vykonané za života. Po procházce krátke vyjde velkolepý zástup a já konečně Beatrici spatřím, kterak na ni andělé házejíc květiny. Matilda mne ponoří do řeky Lethé a posléze odveden k Beatrici jsem. Beatrice vyřkne proroctví strašlivé, že přijde rozhněvaný osvoboditel, jenž bude mít číslo "pět set pět a deset".

Následně ke mne přicházejí ctnosti, které mne vedou k prameni dvojího toku Lethé a Eunoé, ze kterých napiji se, abych mohl pokračovat v pouti do Ráje.