Ráj

Ráj jest viděl jsem na vlastní oči, dokonalé nebeské město, jenž žádným zmatkům či proměnám nepodléhá. Přebývajíc zde duše spravedlivých, jejichž počet byl předem stanoven Bohem. Jakmile jest množství naplněno, nastane konec světa a Poslední soud potvrdí rozdělení konečné na duše spasené a zatracené. Těla všech zemřelých vzkříšena budou. Zatracení tak trpěti budou ještě více a naopak spasení plného naplnění nebeské blaženosti dojdou. V nebi je tedy devět desetin míst určených pro anděly a jedna desetina pro lidské duše spasené. Lidský osud je tedy vlastně předurčen, ale k čemu, to jest záležeti jen na člověku, protože mu Bůh svobodnou vůli daroval.

Rájem jest prostoupeno světlo jako symbol Boží milosti nejvyšší, i Bůh samotný jest oslepující záře. Naproti tomu v pekle temnota převládá a v očistci ke střídání dnů a nocí dochází (v noci nelze pokračovati v očišťování duše).

Hranici ráje tvoří oheň. Jest odděluje od sebe svět pozemský a svět transcendentní. Zatímco svět pozemský podléhá změnám, ten transcendentní neměnný a věčný zůstává. Skládá se z devíti kruhů, jenž se postupně zvětšují. Všechny obepíná Empyreum, desátý kruh, jenž z nich utváří jeden celek a od ostatních liší se tím, že je nehybný jest. V Empyreu sídlí Bůh, zároveň ale všemi částmi vesmíru prostupuje, kde jest jeho přítomnost projevujíc se formou rychlosti, s níž obíhají sféry nebeské s planetami i sama Země. Silová struktura ráje tedy funguje ve směru dvojím: Síla boží sestupuje na všechny duše, jenž naopak k Bohu směřují a touží po spojení s Ním. Bůh je trojjediné podstaty, tedy Bůh otec, sílu zosobňujíc, Bůh syn, symbolizující moudrost, a Duch svatý, jenž představuje lásku.

Ráj se od pekla a očistce liší především v tom, že všechny duše v Empyreu přebývajíc společně a nejsou umístěny do částí různých. Pokud jsou totiž duše zcela oproštěny od hříchu, musí všechny plně štěstí zakoušet a blaženost.

Bůh mi udělil mimořádnou milost viděti vnitřní stav duše každé, podle čehož je následně mohu rozdělit do jednotlivých kruhů ráje. Navíc jsem jest i viděl tak, jak budou vypadat při Soudu posledním, tedy s těly vlastními.

Tak jsem tedy rozmístil duše do prvních sedmi kruhů, jenž pojmenoval jsem po jednotlivých planetách, do osmého kruhu jest umístil hvězdy a do devátého anděly.

Než jsem vstoupil do Empyrea, musel jsem odpověděti na otázky apoštolům, jenž týkajíc se třech teologálních ctností (víry, naděje a lásky). Poté se s Beatricí přibližujeme Empyreu, ráji pravému. Když si oči přivyknou, spatřím obrovské jezero světla. Kolem záře této jsou duše shromážděny. Uprostřed světelného jezera, jest bych přirovnal ke květu růže, stojí prázdný trůn s korunou císařskou. Beatrice mi sděluje, že pro císaře Jindřicha VII jest připraven. Zde se téže s Beatricí rozloučiti musím. V děkovné modlitbě se k ní poprvé obrací zájmenem ty, což vyjadřuje, že jsem dosáhl míry stejné blaženosti jako jest Beatrice.

Na místě, kde Beatrice stála, se objeví Bernard svatý. Vysvětluje mi strukturu růže zářící. Rozdělena jest na dvě části: na jedné straně jsou shromážděni duše Zákona Starého (věřily v budoucího Krista), na druhé jsou duše Zákona Nového, kde jsou stále místa volná. Na vrcholu jest umístěn trůn Panny Marie. Sv. Bernard mne vyzve, abych se k ní v modlitbě obrátil. Panna Maria mi svou přímluvou zprostředkovati může přímý kontakt s podstatou Božskou. Marie mi pouze pouhým pohledem vyhoví. Podívám se tedy nahoru. Boží světlo do mne vstupovati začlo a dosahuji plné blaženosti a harmonie s Bohem.

Již necítil jsem se jako ráje návštěvník, nýbrž jako jeho součástí.

Ovšem šanci jest dostal jsem, se zpátky do Florencie podívat, a právě zde sepisujíc tento blog. Žážitků mnoha, vzpomínek kvanta, já jest sdílel jsem je s vámi, a doufám, že i vy jest ohromeni budete těmito cestami jemiž prošel jsem si.

Tož jest vše (kliknouti zde se na stránku hlavní dostanete).