Každý den vstávám v 5:00 ráno, abych stihl svůj dlouhý cestovní rituál. Dojíždění je pro mě už běžnou součástí dne, i když by se mohlo zdát, že strávit dvě hodiny každé ráno cestováním autobusem a vlakem je náročné. Někdy je to únavné, ale naučil jsem se ten čas využívat co nejlépe a najít si v něm i něco pozitivního. Ranní vstávání není nikdy jednoduché, hlavně v zimě, když je venku ještě tma a zima. Budík zazvoní v 5:00 a já vím, že mám jen pár minut na to, abych se vyhrabal z postele. Rychlá sprcha, snídaně, kontrola věcí a vyrážím na autobus. První část mé cesty vede autobusem, kde si obvykle nasadím sluchátka a poslouchám hudbu nebo podcasty. Je to dobrý způsob, jak se postupně probudit a připravit se na den. Po cestě autobusem přestupuji na vlak, což je pro mě asi ta lepší část cesty. Vlaky bývají pohodlnější a je tam větší prostor. Někdy si sednu a jen tak pozoruji krajinu ubíhající za oknem. Jindy využívám čas ke čtení, scrollování na mobilu nebo dokonce k tomu, abych si zahrál pár her na telefonu. Pokud jsem hodně unavený, někdy se mi podaří si na chvíli zdřímnout, i když to není úplně snadné. I když je dojíždění dlouhé, má i své výhody. Je to čas, kdy můžu být sám se sebou a nemuset se hned od rána soustředit na povinnosti. Často přemýšlím nad různými věcmi, plánuju svůj den nebo se prostě snažím naladit na pozitivní vlnu. Také jsem si zvykl na určitý rytmus a vím, že když už dojedu na místo, mám za sebou kus dne a jsem připravený na další výzvy. Samozřejmě jsou i dny, kdy mě to celé štve. Zpoždění, přeplněné spoje, špatné počasí – to všechno může dojíždění zkomplikovat a udělat z něj dost nepříjemný zážitek. Ale takový už je život. Beru to jako součást svého dne a snažím se na tom vidět to dobré. Nakonec, i když mě brzké ranní vstávání a dlouhé cestování někdy unavuje, vím, že je to něco, co zvládám každý den a co mě zároveň učí trpělivosti a organizaci.