ŠKOLA

MOJE ŠKOLNÍ ZAČÁTKY

Moje školní docházka nezačala úplně typicky.
Do první a druhé třídy jsem chodil do malé školy u nás v Útvině.
Byla to taková klasická vesnická škola, kde nebylo tolik dětí, a dokonce byly první, druhá a třetí třída v jedné místnosti.
To znamenalo, že učitelka musela věnovat pozornost několika ročníkům najednou, což někdy působilo trochu chaos.
Ze začátku mi to nevadilo, ale postupně jsem si začal uvědomovat, že se nemůžu pořádně soustředit.
Když se třeba učila první třída základy psaní, my ve druhé jsme měli dělat něco jiného, ale bylo těžké se soustředit, když vedle nás někdo recitoval abecedu.
To byl hlavní důvod, proč jsem ve druhé třídě přestoupil na Základní školu Dukelských hrdinů ve Varech.
Přechod na větší školu pro mě byl velká změna.
Najednou jsem měl samostatnou třídu, víc spolužáků a úplně jiný režim.
Nejdřív to bylo trochu nezvyk, ale rychle jsem si na to zvykl a zjistil, že se mi v klidnějším prostředí učí mnohem líp.
Zároveň jsem si začal zvykat na větší město, protože do té doby jsem byl zvyklý spíš na malé vesnické prostředí.
Tahle změna byla pro mě důležitá, protože mi pomohla soustředit se a líp se učit.
I když začátky nebyly úplně jednoduché, nakonec jsem byl rád, že jsem tu možnost měl.

VOLBA STŘEDNÍ ŠKOLY

Když jsem končil základku, neměl jsem úplně jasno, co bych chtěl dělat dál.
Čas se ale krátil a já si musel vybrat.
Nakonec jsem si podal přihlášku na dvě školy – lesnickou školu ve Žluticích a SPŠ Ostrov.
Na lesnickou školu se hlásil i můj kamarád, a tak jsme si z toho udělali menší sázku – kdo bude mít horší přijímačky, bude se muset ostříhat dohola.
A já jsem bohužel prohrál.
Nakonec jsem z toho měl spíš srandu a vůbec toho nelituju.
Když přišly výsledky, nejdřív jsem se dostal jen na lesnickou školu, což mi až tak nevadilo, ale viděl jsem, že moji rodiče byli trochu zklamaní.
Pak ale v poslední možný den přišla zpráva, že mě přijali i na SPŠ Ostrov.
Najednou jsem stál před rozhodnutím – zůstat s kamarádem, nebo jít na školu, která mě lákala víc.
Nakonec jsem si řekl, že musím myslet na svou budoucnost, a rozhodl jsem se pro SPŠ Ostrov.
Nebylo to lehké, nechtěl jsem kamaráda opustit, ale věděl jsem, že tenhle obor je pro mě ta správná cesta.