Já a křesťanství
Moji rodičové jsou katolíci, a tím pádem mě nechali po narození pokřtít. Byl jsem pokřtěn v trapistickém klášteře v Novém dvoře. Mím kmotrm se stal mnich a frajer Michal, který v klášteře dostal jméno Rafael. Já dostal jméno Mária Norbert. Pak jsem byl ve 14 letech biřmován. To je takový jakoby dobrovolný křest, neboli přihlášení se ke křesťanství. Biřmovacího kmotra mám známého z Pelzně. Vybral jsem si jméno Vít.
Chodíme do farnosti Březová, která je pod farností Rybáře, která je jednou ze 3 hlavních v Karlových Varech.
Jsou to:- Stará role
- Karlovy Vary (Máří Magdaléna)
- Rybáře
Každou neděli, jako většina křesťanů, chodíme do kostela. Potkáváme se tam také se svými příbuznými, nebo přátely. Mše se skládá ze dvou částí:
- Bohoslužba slova
- Bohoslužba oběti
Bohoslužba slova je první část liturgie (mše). Čtou se tam 2 čtení z bible, jedno evangelium a na konec přímluvy. První čtení je většinou ze starého zákona (část před Ježíšovo příchodem), druhé z nového (Ježíšův život a smrt). Mezi nimi se zpívá jeden žalm. To jsou písně, které si zpívali židé na oslavu Boha.
Při evangelium se čte nějaká část jednoho ze čtyř evangelií. Evangelia napsali takzvaní evangelisté, bývalí učedníci Ježíše Krista. Byli to Matouš, Marek, Lukáš a Jan.
Na závěr kněz káže lidem. Většinou mluví o čteních a evangeliu. Rozebírá a zdůrazňuje určité věci, abychom je lépe pochopili. Také to vysvětluje v dobovém kontextu a při kázání se opírá také o knihy napsané nějakými svatými.
Při bohoslužbě oběti se slaví Ježíšova smrt na kříži. Symbolicky se promněňuje hostie a víno na jeho tělo a krev.
Minulý rok jsme jeli se mým bratrem a bratrancem do kláštera k Michalovi. Byli jsme tam tři dny, během kterých jsme odpočívali, pracovali v klášterní zahradě a chodili na jejich modlitby. Měli tam spousty knih, takže ve volných chvílích jsme si mohli číst a vzdělávat se.
Náš, nebo spíš jejich denní rozvrh byl:- 3:15 – Matutinum (modlitba)
- 6:25 – Mše svatá
- 7:30 – Snídaně
- 9:00 – Tercie (modlitba)
- 9:30-12:00 – Práce
- 12:00 – Sexta (modlitba)
- 12:30 – Oběd
- 14:00 – Nona (modlitba)
- 14:30-17:30 – Práce
- 17:30 – Nešpory (modlitba)
- 18:00 – Věčeře
- 19:30 – Kompletář (modlitba)
Když jsme pracovali, tak jsme šli s Rafaelem na zahradu, protože on tam tomu šéfuje. Třeba jsme hrabali listí, nosili brambory do sklepa, nebo okopávali políčka. Pracovali jsme také s ostatními mnichy. Jeden tam byl v noviciátu, do kterého nastoupil hned po maturitě. Dobře se s nimi pracovalo. Měli tam také krásná jablka, maliny, ostružiny, arónie a jiné ovoce, takže jsme mohli ujídat. K večeři nám vždycky dali trochu ovoce.
Jejich klášter je plně samostatný. Jí jídlo, které si vypěstovali, topí dřevem z jejich lesa a když něco potřebují koupit, tak to zaplatí penězi, které se vydělávají výrobou a prodejí luxusní a drahé kosmetiky, kterou z většiny prodávají do ciziny. My jsme samozřejmě dosteli něco zadarmo pro mámu.
Modlitby jsou většinou půl hodiny dlouhé. Zpívají na nich žalmy z žaltáře a jelikož mají v kostele ohromnou ozvěnu, tak to zní nádherně. Nejhezčí je kompletář na konci dne. Světla jsou zhasnutá a uprostřed se postaví poze 4 mniši, kteří zpívají žalmy s krásnými nápěvy. I zbytek mnichů zpívá, ale ne tak hodně. Jelikož v samotném klášteře se nesmí mluvit, tak se nejspíš chtějí vyzpívat, když můžou.
Poslední den jsme navštívili kancelář našeho kámoše bratra Lva, který je něco jako polní maršál, akurát mezi mnichy. S ním jsme si pak šli zastřílet z kuše, kterou už zastřelili pár agresivních kanců. Rozhodli se jí koupit, když viděli lišku, jak jim tam ujídá. Jejich psi za ní běželi a ona neutekla, ale bojovala. Tak jí jeden mnich rozsekl motykou. Aby se to nemuselo opakovat, tak si jí raději pořídili.
Bylo to tam strašně faj. Mají tam totiž také hezkou přírodu. Už jsme se domlouvali, že tam zase někdy pojedeme.
