Základními disciplínami snowboardingu jsou alpský snowboarding, snowboardcross a freestyle snowboarding.
Alpský snowboarding zahrnuje disciplíny vycházející z klasických alpských lyžařských disciplín a všechny kromě superobřího slalomu jsou součástí zimních olympijských her. Rozdíl je v tom, že se závod jede většinou paralelně. To znamená, že startuje vždy dvojice závodníků, přičemž rozřazení do dvojic je dané individuálním závodem. Tratě jsou stejně dlouhé a mají stejně postavené branky. Vítěz závodu postupuje do dalšího kola.
Tato disciplína je atraktivní pro diváky, protože má zajímavý průběh. Závodníci nesoupeří s časem, ale se závodníkem na druhé trati, a to je nutí k lepšímu výkonu. Vedle sebe jsou umístěny dvě souběžné tratě, které mají branky postavené na krátký oblouk. Branky jsou na jedné straně delší a na druhé kratší a mají trojúhelníkový prapor pro lepší orientaci závodníka. Závod má dvě části. Kvalifikaci a vyřazovací část. Kvalifikace probíhá tak, že každý závodník jede sám na čas na obou tratích dvě kola a podle součtu časů se určí 16 závodníků, kteří se dostanou do vyřazovací části. Ale výhra v kvalifikaci nic neznamená. ve vyřazovací části, které se jinak říká pavouk, se utvoří 8 dvojic. Vždycky se sestavují dvojice zrcadlově, což znamená, že první jde s posledním, druhý s předposledním a tak dále. Každá dvojice jede dvě kola, aby si prostřídali tratě. Ten, kdo prohraje v duelu, vypadává ze závodu. Proto i malá chyba může připravit favorita kvalifikace o vítězství. Tento závod je velmi náročný a dlouhý, především pro jezdce, kteří postoupili do pavouka.
Rozdíl mezi slalomem a obřím slalomem je v délce trati, ve vzdálenosti branek mezi sebou a v tom, že závodník jede každý zvlášť. Výhercem závodu je ten, kdo má nejrychlejší čas. Závodníci, kteří mají vyšší pořadové číslo, to mají samozřejmě horší, protože trať je zledovatělá a je těžší do ní zaříznout hranu. Závodníci mají i speciální snowboard, který je delší, než u normálního slalomu.
Princip závodu je stejný jako u paralelního slalomu. Jediný rozdíl je v tom, že branky jsou postaveny na dlouhý oblouk, což znamená, že jsou dál od sebe a kvůli tomu je celková rychlost závodníka mnohem větší. Tratě jsou technicky velmi náročné.
Branky jsou postaveny ještě dál od sebe, než u předchozí disciplíny. Závody jsou velmi nebezpečné, a proto se jezdí už jen zřídka.
Kontaktní disciplína snowboardingu. Spočívá v tom, že čtveřice (někdy i šestice) závodníků vyrazí ve stejný čas na stejnou trať. Ta je plná zatáček, hupů a skoků. Kvalifikace se jezdí individuálně na čas. V kategorii mužů do vyřazovacích rozjížděk postoupí většinou 32 závodníků. v kategorii žen 16. Závodníci jsou podle kvalifikačních časů roztříděni do pavouka. Poté vždy postupují dva s nejlepším časem. V konečném závodě se určí celkové umístění. Kromě individuálních závodů se jezdí ještě týmové nebo smíšené.
Druh snowboardingu, kdy jezdec obohacuje normální ježdění o různé triky. Ať už na sjezdovce nebo ve snowparku. Všechny disciplíny až na jibbing jsou součástí olympijských her.
Spočívá v tom, že se jezdci snaží udělat co nejtěžší trik nebo rotaci na nějakém skoku, můstku nebo konstrukci. Závodníci dostávají od poroty body, které souvisejí s obtížností provedení, dopadu, výšce triku a dálce skoku. Bonusové body jsou udělovány například za doplnění skoku o gripp.
Je nejnovější freestylová disciplína. Jedná se o jízdu po překážkách, bednách a zábradlích. Překážky jsou vyrobeny z jiného materiálu než sněhu. Jsou různě lomené a prohnuté a jezdci na nich ukazují své dovednosti, kdy mají prkno v různých pozicích vůči překážkám. Také existuje tzv. street jibbing, což je varianta jibbingu, kdy jezdci předvádějí skoky v ulicích měst.
Je kombinace předchozích disciplín. Jezdec musí předvést triky na trati, která je sestavena z jibbových překážek a skoků. Součástí tratě někdy může být i Half Pipe nebo Quarterpipe.
Je první snowboardová disciplína, která se dostala na program zimních olympijských her. Jezdci vjedou do koryta s plochým dnem, které je dlouhé 70 - 100 metrů a vysoké 3 - 4,5 metru. Na velkých soutěžích mohou mít také tzv. superpipe. Cílem jezdce je předvést co nejobtížnější triky, které mu zaručí velký počet bodů. Hodnotí se obtížnost provedení, výška skoku, dopad a navíc i celkový dojem.