Na konci deváté třídy, mě spolužák pozval na partii šachů, kde mě absolutně zničil. Po zdrcující porážce se ve mně něco probudilo, chtěl jsem poprvé v životě někoho porazit. Šel jsem se učit, hrát a trénovat. Když jsem byl zcela připraven na odvetu, zjistil jsem, že šel na dovolenou a že se už nevrátí do konce roku (9. třída), zhrozen jsem chtěl neexistovat.
Tvrdá práce však nevyšla nazmar, náš poslední "školní výlet" byla cesta do "Mekáče". Kde jsem si zahrál partii proti učitelce matematiky k tomu si objednal Párky z protějšího Lidlu, dochutil jsem si to McKečupem. Hráli jsme 2 partie, první jsem prohrál, druhou jsem vyhrál, do dnešního dne chci vědět, kdo z nás dvou je lepší.Jsem si jist, že já.
Na střední škole jsem moc her nehrál, většina mých her, byly proti Martinu Šlechtovi, kde jsme hráli šachy místo tělocviku.
Dne 15.2. jsem se účastnil okresního kola v šachách kde jsem hrál za školu,
byla to má první zkušenost být na šachové soutěži, nakonec jsem prohrál 1 hru ze 4, i když vím, že bych
měl být spokojen se svými výsledky, nejsem, proto jsem se nedlouho poté připojil k šachovému kroužku.
Pokud mohu v budoucnu bych chtěl vyzvat člověka proti kterému jsem prohrál na odvetu pomstu.
Po okresním kole jsem se chtěl věnovat šachám trochu vážněji a proto jsem se připojil k šachovému klubu Tietz, asi po 2 týdnech jsem měl možnost hrát
svůj 1. turnaj, bohužel jsem těžce onemocněl, ša(n)chy jsem prošvihl.(chápete? šanci a šachy - hahaha zabijte mě)
I tak se naskytla další šanc(h)e ukončete mě, a tak se z malého klučiny stal náctiletý člen společnosti (!spoiler!, vůbec).
Do turnaje vstoupilo 45 lidí.
Hrálo se 7 her.
zde jsou
výsledky mé tvrdé práce.
- prohra
- prohra
- prohra
- prohra
- prohra
- prohra
- prohra
Šachy zvyšují úroveň koncentrace a paměti, nemyslím si, že ze mě Šachy dělají chytřejšího člověka, také mi nezlepší známky a ani mi nepomůžou dopsat PROJEKTOVOU PRÁCI.
Šachy hraju pouze z pocitu naprostého zničení mého soupeře a kvůli ochromující závisloti pro zábavu.
Nejradši hraji za černého. Každý decentní hráč má ve svém arsenálu připraven, aspoň šachové zahájení, které chce hrát. Moje nejčastější šachová zahájení (na 1.e4) je francouzská defenzíva, nebo (na 1.d4) 2.d5, poté improvizuji. Vůbec neumím hrát za bílého, když hraji za bílého povětšinou táhnu 1.d4, poté pouze improvizuji.