Nacistická okupace znamenala pro skauting první přímý zákaz jeho existence. V roce 1940 byl Junák oficiálně rozpuštěn, neboť nacistické úřady vnímaly hnutí jako potenciálně vlastenecké, demokratické a tedy nebezpečné. Skauti však často pokračovali v činnosti ilegálně, navíc se mnozí zapojili do domácího odboje. Tradují se příběhy skautů, kteří sloužili jako spojky, přenášeli zprávy či pomáhali parašutistům.
Po osvobození Československa se Junák rychle obnovil. V letech 1945-1948 opět patřil mezi největší organizace mládeže a výrazně se podílel na poválečné obnově společnosti. Konaly se tábory, vzdělávací kurzy a československá delegace se s velkým úspěchem účastnila světového jamboree v Moissonu ve Francii roku 1947.
Po únoru 1948 komunistická vláda skauting opět zrušila, tentokrát na dlouhá desetiletí. Junák byl sloučen s nově vzniklým Československým svazem mládeže, přičemž skautské metody byly postupně potlačovány. Mnoho vedoucích bylo perzekvováno, někteří skončili ve vězení nebo táborech nucených prací. Přesto skauting přežíval v ilegalitě. Část oddílů si udržovala tradice pod hlavičkou turistických či jiných organizací. Neoficiální tábory, výpravy a setkání pomáhaly udržovat kontinuitu hnutí i v době tvrdé totality.
V období Pražského jara došlo k částečné liberalizaci společnosti. Roku 1968 byl Junák obnoven a během několika měsíců se přihlásily desítky tisíc dětí i vedoucích. Toto období však trvalo velmi krátce - invaze vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace vedly již v roce 1970 k opětovnému zákazu Junáka. Mnozí skauti však činnost opět udržovali v rámci turistických oddílů mládeže (TOM). V těchto skupinách přežívaly hodnoty skautingu, i když bez možnosti používat oficiální symboly či vzdělávací systém.
| Zpět | Další |
| Obsah |