Mé rybaření
Už jako malý kluk jsem chodíval s dědou chytat ryby. Naučil mě vše co jsem potřeboval vědět. Od nahazování až i po druhy ryb. Jezdili jsme i na pár závodů, kterých jsem se účastnil. Byly to závody typu, kdo za nějaký určitý čas vytáhne největší počet ryb nebo kdo uloví tu největší atd. Co si tak pamatuji tak jsem nikdy neskončil nějak špatně, dokonce jsem i jeden závod vyhrál.
Občas jsme šli i tři a to já, děda a strejda. Chytali jsme všechno možný štiky, kapry, okouny. Chodívali jsme na rybníky, jezera, řeky a přehrady, nebo když jsme byli u moře tak jsme to zkusili i v moři. Po čase už jsem chodil jenom se strejdou protože děda neměl čas. Čím jsem byl starší tak tím jsme chodili míň a míň, až jsme přestali chodit úplně. Upadlo to stejně jako každá věc při dospívání.
Jak je to s rybařením teď
Teď si občas zajdeme s mým kamarádem, který je zároveň mým spolubydlícím na intru Tadeášem. Převážně chytáme na přívlač, což je chytání dravých ryb na umělou návnadu(gumová rybička). Podařilo se nám i chytit štiku ve Varech. Podařilo se nám ji donést na intr a umluvit vychovatele, aby si ji vzal. I když na první pohled si řeknete, že rybaření je nuda, tak i tak rybaření je nádherný koníček, který se už u mladších lidí moc nevidí. Jde u toho skvěle vypnout nemyslet na nic jiného, relaxovat a jste v přírodě u vody. Podařilo se nám chytit všechno možný.
