Františkovy Lázně vznikaly od konce 18. století v bezprostřední blízkosti Františkova pramene, do té doby známého jako Chebská kyselka. O založení lázní se zasloužil chebský lékař Dr. Bernard Vincenz Adler společně s hejtmanem loketského kraje hrabětem Filipem Františkem Kolowratem-Krakowským, kterým se podařilo získat podporu císaře. Za datum založení Františkových Lázní je považován 27. duben 1793. V tento den císař František I.schválil výstavbu „lázeňské kolonie“. V roce 1807 jsou lázně přejmenovány na Františkovy Lázně a úspěšně se rozrůstají. Přibývají další nově objevené prameny, přistavují se plynové lázně, zavádí se léčba slatinou, staví se veřejné lázně s železitými a uhličitými koupelemi. Lázeňská léčba se postupně rozšiřuje z léčení nemocí zažívacího ústrojí, pohybového ústrojí a neplodnosti na další gynekologická onemocnění a nemoci srdce a krevního oběhu.
Parky a zeleň jsou chápány již od počátku lázní jako přirozená součást léčby a tak je kolem historického jádra – nyní již se čtyřmi šachovnicově propojenými ulicemi založen věnec rozlehlých parků, na které navazují lesoparky. Doporučují se vlastivědné výlety, jízda na koni, později na kole. Je sladký čas biedermaieru a do lázní přijíždí ročně 3500 návštěvníků. Sebevědomí františkolázeňských roste a tak se v roce 1852 na základě obecního zákona odpoutají od Chebu, přestávají být kolonií a stávají se samostatnou obcí se starostou v čele. Krátce nato jsou v roce 1865 povýšeny císařským dekretem na město. To se zde již setkávají tři železnice – Královská saská, Královská bavorská a Rakouská severní dráha a Františkovy Lázně dostávají rozměr světových lázní. Na konci století jsou Františkovy Lázně rozlehlým zahradním městem s výstavními lázeňskými domy. V toto podobě se dochovaly do dnešních dnů, několik pozdějších veřejných staveb jenom dokreslují obraz lázní z 19. století.
Původní uliční zástavba podél Císařské ulice, dnešní Národní, byla brzy rozšířena o další tři souběžné komunikace, čímž ještě v 1. polovině 19. století vznikl dodnes zachovaný půdorys lázeňského centra. V jeho bezprostředním okolí byly rovněž od samého počátku budovány rozličné parky. Do Františkových Lázní byl povolán lobkowiczký knížecí zahradník Martin Soukup, na jehož práci později navázal syn Antonín, který přebudoval původní francouzské parky s živými ploty na pohodlnější a tehdy moderní parky anglického typu.