Vezmu to hezky od dětství, abych na žádného našeho domácího mazlíčka nezapomněla a zároveň to bude seřazené. Jako skoro každá rodina chovali jsme nebo chováme taková ta typická zvířata, jako je třeba například pes, kočka, dále pak má babička s dědou vlastní hospodářská zvířata přesněji prasata, slepice, kachny, dokonce jsme chvíli měli malá mláďata zajíce a chovali jsem chovali i krůty.
U nás to začalo dvěma psy, plemena upřímně neznám a myslím si, že ani zbytek rodiny neví. Ale co se týče vzhledu, tak to byli psi menšího vzrůstu, krátkosrstý. Oba se jmenovali Blesk. S jedním jsem vyfocena na fotce a na toho druhého mám skvělou vzpomínku. Když jsem dřív u nás ve městě chodila do školky, tak Blesk byl tak úzký, že se vešel mezi betonový plot, ve kterém byla škvíra. A jako gentleman mě doprovázel každé ráno do školky a pokaždé se vrátil zas zpět domů.
Tátovi rodiče, samozřejmě pro mě babička a děda, pracovali v kravíně, kde bylo obrovské množství koťat a já jako malá holka, která chodívala navštěvovat babičku a dědu, chtěla moc domu vlastní kotě. Jedno kotě mi vpadlo do oka, takže to znamenalo, že si ho bereme domů, ale určitě až je dostatečně staré. Když už jsme ho měli doma, tak ze začátku si jmenovalo Lucka a časem jsme zjistili, že je to kocour, takže jsme ho přejmenovali na Mazlina. Mazlin s námi vydržel 7 krásných let, ale bohužel jsme si pořídila psa amerického stafordšírského teriéra jménem Max a ti dva se nepohodli, nakonec to dopadlo špatně pro Mazlina. Ale dokud byl Max ještě štěně, tak do té doby měl Mazlin nad ním převládu, ale čas plynul, Max vyrost, Mazlin byl vykázán Maxem pryč, což nás mrzí, protože jsme se snažili je jaksi spřátelit, ale nešlo to, bohužel.. Od té doby s nám Mazlin už není, je to přibližně rok, co se to stalo.
No, a nakonec zbývá konktrétně mé netypické zvíře, a to agama vousatá. Agamu jsem si chtěla pořídit z důvodu, že ji měla moje kamarádka a neskutečně mě ta agama oslovila, ale je pravda, že jsem si nějakou dobu chtěla pořídit chameleona, z toho sešlo nakonec. Konktrétně u mě to byl samec jménem Ferdinant. Bylo mu šest let, než jsem o něho přišla. Důvod, proč už ho nemám je ten, že Ferdinant neboli Ferda měl na zahradě, takové menší terárium, aby se mohl vyhřívat na sluníčku, kvůli tomu, že je to pouštní tvor potřebuje mít dostatek tepla. Stalo se to tak, že táta umístil Ferdu do toho zmíněného terária a nechal to terárium trošičku pootevřené, otevíralo se to ze shora, táta si myslel, že se do té škvíry nevejde, a tedy nemá šanci utéct. Jenže on byl, tak přizpůsobilý, že dokázal tou škvírou utéct. A proto ho od té doby samozřejmě nemám, je to i do teď příšerný pocit na něho myslet, protože mi chybí byla to originální ještěrka.
