Začala bych tím, že něco zmíním o sobě. Tak mé jméno je Natalie Krešová žiji pomalu už 17 let ve městě zvané Skalná, ale o tom budu psát někde jinde. Žiji pouze s otce a bratrem, naši e rozvedli před 7 lety, takže od té doby jsme jen mi tři. Na začátku jsem s mámou jsem moc dobrý vztah neměla, ale postupem času jsem se s tím smířila, s tím, co se stalo a že to nebyla pouze její chyba, že to bylo oboustranné, jak s táty strany, tak samozřejmě z mámy strany. Tahle věc pro mě znamenala obrovský obrat, musela jsem si vzít na starost domácnost s části mi pomáhá i táta, ze začátku si myslím, že spíše e o to staral o, protože mi bylo pouhých deset let, ale teď jsem samozřejmě starší, tak je vše na mně. Osobně si myslím, že jsem kvůli tomu přišla o částečné dětství, musela jsem co nejrychleji dospět, aby táta toho neměl moc na starost. Ale i přes to všechno si myslím, že jsem měla skvělé dětství. Trávila jsem ho tak, že jsem byla každý víkend u babičky ve Křižovatce. Zde jsem potkala mojí nejlepší kamarádku, se kterou se bavím do dnes. Známe se pomocí našich dědů, kteří nás seznámili.
Samozřejmě teď by měla přijít ta víc zajímavá věc, a to ta, co jsem se po základní škole rozhodla studovat. Začala bych tím, že jsem vůbec nevěděla, co chci v budoucnosti studovat. Čím jsem se, ale řídila bylo to, že nechci komunikovat s lidmi, ale je paradox, že jsem ze začátku chtěla jít na veřejnosprávní činnost. Nakonec mi to učitelka rozmluvila, já jsem ze začátku chtěla cestovat a byla hezká představa, že bych se tím mohla i živit, ale bohužel jsem poslechla učitelku, která mi tvrdila, že budu pouze sedět v kanceláři a budu vyřizovat, jen nějaké papíry. Je i chyba z mé strany, že jsem si nezjistila více informací, ale tak stalo se a upřímně se ani nezlobím. Z toho vyplývá, že jsem se začala zajímat spíše o průmyslové školy, kvůli tomu, že bych pracovala se stroji a né s lidmi, ovšem aspoň ne v takovém množství. Další obor, který mi rozmluvila jiná učitelka byl automechanik, je pravda, že je to manuálně náročná práce a asi jako pro holku by to nebylo zrovna nejjednodušší, ale spíše mi šlo o to, že jsem měla strach, že by mě nikde nevzali, kvůli tomu, že jsem holka a nevím, jak by mě to uživilo. A asi bych nepracovala s auty, se kterými bych chtěla. Myslím tím, že by to nebyla, tak luxusní auta, na která se kouká s otevřenou pusou
Nakonec jsem se rozhodla pro tři obory, se kterých jsem si nakonec vybrala dva, na které jsem si podala přihlášku do Ostrova na průmyslovou školu. První obor, na který jsem chtěla jít byl elektrikář z důvodu, že můj táta je vyučeným elektrikářem, tak jsem myslela, že by mi mohl pomáhat, ale z nějakého důvodu z toho sešlo. Druhý obor byl autotronik, kvůli tomu, že mám ráda auto a ráda se o nich dozvídám nové informace. No, a třetí obor bylo strojírenství, které mě zaujalo díky tomu, že má široké uplatnění. Díky tomu, že se z elektrikáře sešlo, tak jsem měla jasno, co si vyberu. Vyhrálo to strojírenství a autotronik. Na oba obory jsem podala přihlášku, příjímací zkoušky jsem zvládla a vzali mě na oba obory. Strojírenství jsem si vybrala podle toho, že jsem viděla, že je o něj větší zájem, tak mě napadlo, proč bych se vzdávala něčeho, tak žádaného. Tak jsem skončila, že jsem studentkou na střední průmyslové škole v Ostrově s oborem strojírenství, kdy už studuji druhým rokem, a doufám, že se dostanu i dále.